Janghwa, hongryeon

Očekávání byla obrovská nebo spíše přímo úměrná nadšenému děsu, jenž film evidentně v mnoha divácích bezděky vyluzuje. Želbohu jsem se rozhodl onen domnělý „shock efekt“ rozmělnit projekcí za slunného dne, což se mi dokonale podařilo. Ospalou absenci veškerého napětí ještě podpořila komplikovaná, do sebe zahleděná pointa (nechci ji označit za nefunkční, rozhodně sem to celé nepochopil). A ač upoceně se snažíc, žánrovou bezradnost nedokáží zakrýt ani stylově potemnělé dekorace a technické kamerové finesy. Závěr je tedy nasnadě. Korejské zklamání, nikoliv ostuda. (25.06.2006)

Chvíľu ju mali a chvíľu nie. Myslím moju pozornosť. Ak to malo predstavovať rozkladajúcu sa myseľ psychicky chorého človeka (koľko ich tam takých vlastne bolo?), tak sa to podarilo. Nejednoznačnosť mám rada, ale tu jej na mňa bolo asi priveľa. Ako príbeh ma to nebavilo. Mala som si asi radšej čítať tú makroekonómiu ako počúvať vreštiace devy z Južnej Kórey. Záver sa mi páčil. But generally, I was bored. (Edit - ani taký pekný koment aký napísala kiddo by ma neprinútil pozrieť si to znova, ale chápem, čo sa na tomto filme ostatným páči) (05.06.2011)

No když jsem se bát měl, tak jsem se bál. A to fest. Jenomže to všechno okolo těch několika málo strašidelných scén mi nedávalo smysl. Proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly mi vrtalo v hlavě dlouho po závěrečných titulcích, nehledě nato, že závěr místo vysvětlení vyvolal spíše zmatek ve stylu "kdo je kdo". A nesedlo mi to ani herecky. Nevadil mi ani tak specifický asijský styl, jako spíše ječení, které mi tedy lezlo na nervy neskutečně. A ječelo se často. Já nevim, ale Ji-un Kim měl natočit spíše rodinné drama bez duchařského prvku. Takovým jako já by ušetřil čas i zklamání. 30% (02.12.2012)

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)

Od samého počátku mě to celé enormně nebavilo. Film skoro dobrou hodinku sype jeden melodramatický záběr za druhým a absolutně nic se neděje. Snížil jsem tedy pozornost. To byla zřejmě zásadní chyba. Ve spojení s asijskými ksichty, kde jeden je stejný jako druhý, jsem se v ději absolutně ztratil. Závěr tedy proplul absolutně kolem mě. Otázky typu "Kdo, co, jak a proč?" zodpovědět rozhodně nedovedu. Pravda je, že jakousi atmosféru to mělo. Bohužel, když tomu absolutně nerozumíte, tak nevíte, čeho se vlastně máte bát, a proto se vůbec nebojíte. Lekačky jsem nezaznamenal vůbec žádné. Stopáž je těžce přemrštěná a hodinový úvod stojí za méně než hovno. Budu se muset uchýlit k poctivému odpadu, protože takovou sračku jsem opravdu nečekal. (29.07.2015)