Janghwa, hongryeon

Snad všemi kritizovaný pomalý rozjezd ( a vůbec cca první polovina filmu ) se mi líbil.....perfektní formální stránka - dlouhé a tajuplné záběry ( bude vám připadat něco divného i na vodě puštěné z kohoutku ), kde je "strašidelno" odhalováno pomalým pohybem kamery a budete si přát aby to kameraman "už sakra švenknul někam pryč." Dobrá práce se zvukem. Druhá půle přichází s "povinnými" zvraty a je přehnaně zmatená....škoda. Dvě scény jsou vyloženě infarktové.... (13.02.2006)

Mimoriadne kvalitný film, ktorý nie je ani tak hororom ako drámou. Extrémne pomalá expozícia je prostriedkom ako divákov učičíkať pred nástupom šialeného sledu zvratov v poslednej tretine. Práve ten potom spôsobí, že divák nevie kde je sever a musí poriadne zapojiť mozog aby film pochopil. Netrúfam si povedať že som film pochopil správne, ale dúfam že áno. ToTS je síce strašidelný a v niektorých scénach mi behali zimomriavky po chrbte, avšak až v poslednej tretine sa divák dozvie, čoho sa bál a prečo. Ďalšia výborná kórejská chuťovka 9/10. (18.11.2005)

Film stavia na perfektnej, postupne budovanej tajomnej atmosfére veľkého domu a nevyriešenej záhady ohľadom smrti matky oboch dievčat. Má i pár napínavých hororových momentov. Dejová linka, ako som si už u ázijských hororov navykol, nie je zlá, len v tomto prípade sa mi už zdala niečo málo prekombinovaná, hlavne v závere snímku. Dosť mi to pripomínalo Príbeh dvoch sestier (2009), takže kto videl tento film, malo by to pomôcť v ľahšej orientácii. Inak celkom spokojnosť. 70/100 (01.08.2014)

Spíše drama než horor, nicméně dusných a děsivých momentů se tu najde dost na pokrytí jedné Nenávisti. Vyschízovaný příběh s vyschízovanou audiovizuální formou (kamera se trpělivě snaží poslat nervy do hajzlu) matou až do samého závěru. Psychedelický účinek to nijak nesnižuje, nejistota skutečností vytrvává dlouho a nabízí různé domněnky, od hledání podstaty v halucinacích až po nadpřirozené jevy. Čtvrtá hvězda je za celou pasáž v kuchyni, obsahující scénu večeře a následující šokedelické chvíle, které se bezmála úspěšně snažily zastavit můj tep. (01.05.2007)

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)