Janghwa, hongryeon

Nehodnotím – nepochopil som. Pri konci som už naozaj nevedel kto a čo a komu viac j*b* či mne a kto vlastne existuje a čo otec – načo tam bol? A matka asi mŕtva – prečo a ako? Ku koncu haluz strieda haluz a mne sa v hlave vyrojujú dve slová ktoré sa nevedia rozhodnúť – blbosť a geniálnosť. Proste mám v tom riadny chaos. Kľudné psycho ktoré tým že je to zvláštny ázijský film (ako asi všetky) automaticky neohodnotím 5*. (23.09.2005)

No když jsem se bát měl, tak jsem se bál. A to fest. Jenomže to všechno okolo těch několika málo strašidelných scén mi nedávalo smysl. Proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly mi vrtalo v hlavě dlouho po závěrečných titulcích, nehledě nato, že závěr místo vysvětlení vyvolal spíše zmatek ve stylu "kdo je kdo". A nesedlo mi to ani herecky. Nevadil mi ani tak specifický asijský styl, jako spíše ječení, které mi tedy lezlo na nervy neskutečně. A ječelo se často. Já nevim, ale Ji-un Kim měl natočit spíše rodinné drama bez duchařského prvku. Takovým jako já by ušetřil čas i zklamání. 30% (02.12.2012)

Od samého počátku mě to celé enormně nebavilo. Film skoro dobrou hodinku sype jeden melodramatický záběr za druhým a absolutně nic se neděje. Snížil jsem tedy pozornost. To byla zřejmě zásadní chyba. Ve spojení s asijskými ksichty, kde jeden je stejný jako druhý, jsem se v ději absolutně ztratil. Závěr tedy proplul absolutně kolem mě. Otázky typu "Kdo, co, jak a proč?" zodpovědět rozhodně nedovedu. Pravda je, že jakousi atmosféru to mělo. Bohužel, když tomu absolutně nerozumíte, tak nevíte, čeho se vlastně máte bát, a proto se vůbec nebojíte. Lekačky jsem nezaznamenal vůbec žádné. Stopáž je těžce přemrštěná a hodinový úvod stojí za méně než hovno. Budu se muset uchýlit k poctivému odpadu, protože takovou sračku jsem opravdu nečekal. (29.07.2015)

Film stavia na perfektnej, postupne budovanej tajomnej atmosfére veľkého domu a nevyriešenej záhady ohľadom smrti matky oboch dievčat. Má i pár napínavých hororových momentov. Dejová linka, ako som si už u ázijských hororov navykol, nie je zlá, len v tomto prípade sa mi už zdala niečo málo prekombinovaná, hlavne v závere snímku. Dosť mi to pripomínalo Príbeh dvoch sestier (2009), takže kto videl tento film, malo by to pomôcť v ľahšej orientácii. Inak celkom spokojnosť. 70/100 (01.08.2014)

Pomalý, ale veľmi intenzívny horor, a to najmä vďaka plíživo vzbudzovanému napätiu, kedy k ľakačke buď nedôjde vôbec, alebo až po neobvykle dlhšom čase v rámci scény. A veľa ich rozhodne nie je. Ide o slušný mindfuck, ktorý potrebuje na vysvetlenie celú polhodinu po tom, čo sú odkryté divákovi tie najdôležitejšie karty. Ide samozrejme o zamyslenie sa nad úlohou či hodnotou rodiny v spoločnosti a čo sa môže v jej vnútri diať, ak to nefunguje. Tento negatívny dôsledok je dohnaný až do šialeného ázijského absurdna, čím film uspokojí priaznivcov k-hororov a j-hororov, ale zase môže trochu rozladiť publikum zvyknuté na euro-americké horory s rýchlejším tempom a jedným zásadným odhalením až v samotnom závere. (25.03.2020)