Janghwa, hongryeon

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Zběsilá ujetost, která je nesmyslná od začátku až do konce. Tak nějak bych charakterizoval Janghwa, Hongryeon. Film, který rozhodně znova vidět nebudu muset, protože jsem se v něm utápěl od začátku a neskončilo to ani na konci, zrovna v té chvíli, kdy jsem doufal, že mi všecko co jsem měl na srdci vysvětlí, ale...nevysvětlil. Čekal jsem od toho atmosferickou lekačku, dostal jsem od toho paskvil, šílený paskvil, který je prakticky o ničem, nebo jsem ho spíše vůbec nepochopil. Nuda bijící do očí, měl jsem co dělat abych to dokoukal do konce, k čemuž mi pomohla celá mísa popcornu, ale i ta teda rychle zmizela, rychleji než si svojí dvouhodinku odbyl tento film. (26.08.2008)

Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé! Na hustou atmosféru tohoto psychohorroru odehrávajícího se v domě ala Alone In The Dark budu ještě dlouho vzpomínat.. stejně jako na husí kůži a mráz, který mi jezdil po zádech onoho večera, kdy jsem se na tenhle film hezky ve tmě a samotě díval. intenzivní zážitek. Ještě dlouho po skončení filmu se mi vracely některé scény, které mi nebyly jasné, a docházelo mi, jak do sebe všechno zapadá a všechny věci postupně začaly dávat smysl. Všem, kterým to smysl dávat nezačalo, doporučuji podívat se na tento skvost ještě jednou. Pokud to nepomůže, tak už asi nepomůže nic. Každopádně chybu je třeba hledat v sobě a ne ve filmu. (28.06.2008)

Film, ktorý v sebe výborne kombinuje rodinnú drámu s prvkami hororu. V dramatickej línii je až "pekelne" pomaly rozohratý príbeh, v ktorom postavy ako aj udalosti vyplývajú na povrch postupne, ale o to s väčou intenzitou. Hororvé prvky tu potom úspešne evokujú pocity strachu, napätia a neistoty napr. už len v v majstrovskej práci s náznakmi (sviežou obmenou je to, že v miestach kde najviac očakávate shock efekt sa často nedostavi a naopak, kde nie je jeho výskyt pravdepodobný, udrie o to s väčšou razanciou). Je potešiteľné vidieť, ako trademark ázijskych hororov nachádza uplatnenie aj vo filme s vyššou naračnou ambíciou. (29.12.2004)

Dokonalá kamera, ktorej čočka nám servíruje strašidelné scény ( nieje ich zas tak mnoho ) s obrovskou dávkou pohrávania sa s vylučovacími otvormi. To tradičné ázijské šrubovanie a naťahovanie tu došlo k dokonalosti. Problém vidím jedine v zbytočne dlhej minutáži, ktorá občas spomaľuje tempo filmu až takmer smerom k nude. (16.01.2018)