Proti zdi

Sakra, já vím, že život není lehkej, ale fakt to nejde skrze film vyjádřit i jinou cestou než takovou, po jejímž absolvování budete mít hlavu jako po víkendové pařbě? Musí hrdinové podobných filmů strašně trpět, abychom pochopili, že strašně trpí? Jsou ty maniakální hádky, podřezané žíly a rozbité obličeje nutné? A k čemu to celé je, když je výsledný efekt přesně opačný a film se tím divákovi odcizuje? __ Proti zdi mě i přes nespornou sílu zobrazovaných emocí nechalo zcela chladným. Přitom jsem se opravdu snažil pochopit chování hlavních hrdinů a i když jsem měl pocit, že mé psychické rozpoložení koresponduje s tím jejich (rezignované smíření), nefungovalo to. Možná to ani fungovat nemělo, ale k čemu by pak byl podobný film? Postavami Proti zdi jsou dva němečtí Turci a jestli bylo cílem režiséra sdělit světu, že život německých Turků stojí za starou belu a kvůli xenofobní společnosti nikdy nebude stát za nic jiného, záměr mu nevyšel. Cahit a Sibel jsou dva dobrovolní outsideři, jejichž sebedestrukční cesty životem se náhodou protnou a moc dobrého z toho nevzejde – jejich vinou. Občas jsem chápal, proč se chovají tak, jak se chovají, občas vůbec. Asi se pohybuji v jiném světě, kde někoho opravdu milovat neznamená šukat s ním. __ Fatih Akin jde ve všech ohledech až na dřeň, filmu nelze upřít syrovost, zčásti dosaženou naprostým rezignováním na vizuální poutavost. Prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují je plné špíny, krve, zvratků – prostě bordel, který jakoby reflektoval bordel v jejich životech. Jak ale následně vyjde najevo, věci nic neznamenají, nemají žádný vliv na duševní stav věcí. S ošklivostí míst rezonuje krása Sibel Kekilli, výborné neherečky (přesněji pornoherečky), u které jsem skoro celou dobu alespoň přibližně tušil, co zrovna prožívá, proč její euforii náhle vystřídala naprostá beznaděj apod. __ Hlavním problém Proti zdi bude asi snaha obsáhnout v sobě příliš mnoho pravd. Cesta životem zkomplikovaná naší vlastní neschopností jej žít; turecké národní tradice a zvyky; touha po svobodě v opozici k lásce k rodině… a do toho komediální scény, u kterých jsem se nesmál, protože jsem byl připraven na film, při němž se smát nebudu. Teď už vůbec nevím, co si mám myslet. Sakra, ten život fakt není lehkej. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Paldini (19.04.2008)

Autentické. Postavám jsem rozuměl a hercům jsem to věřil. Místy ovšem doooost drsné. Jestli nesnesete scény, jak tři chlapi zkopou ženskou do krve, nebo jak totálně skalenou holku někdo vojede na zemi, tak si to nepouštějte. Ovšem musím dodat, že takovéto chuťovky tu vůbec nejsou samoúčelně, ale mají své pevné místo v ději. (27.09.2010)

Tahle divoká romance po turecku budiž důkazem, že cesty lásky jsou nevyzpytatelné a neznají hranic. Inu, jak vidno, každý někdy potřebuje zachránit... Veskrze autentické herecké výkony Birola Ünela a Sibel Kekilli spolu s působivou hudbou tomu všemu dodávají ty správné grády. (85%) (04.03.2024)

Po přečtení anotace i po prvních pár minutách filmu jsem měl dojem, že půjde o veselou komedii ve stylu Zelené karty, kdy se dva lidé vezmou čistě účelově a po jistých peripetiích se do sebe zamilují. Ovšem mýlil jsem se. Gegen die Wand je film spíše syrový a krutý. Především tím, že bez pozlátek ukazuje, jak nízká práva má turecká žena a jak je s ní zacházeno. (11.07.2004)

Krásná i smutná romance "po turecku". Dva naprosto odlišní lidé se setkají na útěku před realitou. Jakmile to začne vypadat, že by mohli najít společnou řeč, zasáhne osud a zase je na čas rozdělí. I po uplynulých letech stále vědí, že k sobě patří, jenže ... Jenže někdy se prostě nemůžete vrátit ani k milovanému člověku, protože vedle v místnosti slyšíte něco, na čem vám záleží ještě víc. (27.10.2014)