Naprosto osvětleno

Kromě nezbytnosti si během filmu sehnat české titulky kvůli rusky (ukrajinsky?) mluveným pasážím (můj ročník ve škole výuku bratrského jazyka nestihl, byť těsně) mi v tomhle filmu vadily jen ty příliš dobře udržované silnice (na Ukrajině jsem byl před několika lety, v oblasti Užhorodu). Což zní velmi paradoxně, protože ve filmu jsou to silnice české, ale tak to opravdu je - Češi nadávají na silnice české, ale rádi na ně vzpomínají na Slovensku, Slováci jsou na tom stejně na silnicích ukrajinských, taky se těší domů. Elijah tady nevypadá jako pulec, ale jako Harry Potter. (25.07.2009)

Velká škoda, že si Liev Schreiber ukousl obří sousto, do kterého smíchal motiv paměti, identity osobní i národní, dvě časové roviny, východně ujetou komickou notu atd. Motiv paměti je asi základním kamenem filmu, ale skutečně naplno zafunguje až v jeho závěru díky Alexově dopisu. Paralelně běžící rovina vzpomínek Alexova dědečka je jeden velký přesvícený guláš beze slov a bohužel i bez emocí. Komické parametry téhle "ukrajinské" road movie fungují spíše díky hudbě než díky gagům, nicméně hudební kulisa (složená z tradicionálů, ukrajinského popu a fragmentů GOGOL BORDELLO) opravdu stojí za to. Herecky bych určitě vyzdvihl svérázného Alexova dědečka i samotného Eugena Hutze, který si mladého ukrajinského hejska užívá a dokáže ho i dostatečně procítit. Elijah Wood působí hodně mimoňsky, dokonce tak, že místy jakoby stál i mimo film. Liev Schreiber se moc a moc snažil a vytvořil sympatický film, který ale selhává co se soudržnosti a výpovědní hodnoty týká. Trochu mi vadí i všudypřítomná umělá Ukrajina točená v ČR. Čtyři hvězdičky proto, že mi je Naprosto osvětleno opravdu sympatické a rád jsem ho sledoval dvakrát. Ty chyby se ale nedají pominout, neboť film poznamenávají víc než jen decentně. Chce to být o všem, ale místy to má trochu problém být alespoň o něčem. Škoda. (04.01.2008)

Nízké hodnocení dávám převážně za faleš. Pokud je nějaký film na závažné téma a vypráví dejme tomu neotřelými prostředky, má skoro jisté, že bude "umělecký". Tenhle snímek na takovou nálepku ale nemá oprávnění. Schéma o hledání a nalezení je plné nesmyslů, nelogičností a skrytě i dost otevřeně zobrazených rasistických narážek (zlí, hloupí, špinaví Ukrajinci a ti samí herci, ale coby upravení, usměvaví a dokonale zubně ošetření Ameríčani). /15. 2. 2011/ (15.02.2011)

„Dedo, Žid chce vedieť, či už tam budeme.“ – „Povedz mu, nech drží hubu.“ - „Dedo hovorí, že už sme blízko.“ Cenený divadelník a v Hollywoode len zriedka využitý dramatický herec Liev Schreiber (trilógia VRESKOT, NAJHORŠIE OBAVY), nám predstavuje svoj vydarený režijný debut, plný žltej ukrajinsko-českej slnečnice a Elijaha Wooda v okuliaroch. Ľahkou, svižnou a dokonca vtipnou rukou nakrútený príbeh o vážnych veciach. Milé prekvapenie napriek tomu, že už pár rokov viem, že Schreiber nie je taký lúzr, ako si o ňom väčšina divadlom nepoškrvených divákov myslí. (17.02.2007)

Stejnojmenný román mám už pár měsíců ve své knihovně, ale zatím jsem se k němu bohužel, jak je u mě obvyklé, nedostal, takže nemůžu porovnat předlohu s filmovou verzí. Přesto nebo možná proto mě snímek dostal a nezvyklá kombinace žánrů, kde film postupně přechází od úsměvné road movie k vážnému dramatu, v tomhle případě výborně fungovala. Dění na plátně podkresluje hudba, která je variací na židovský klezmer. Židovský mladík z dobře situované americké rodiny pátrá po kořenech svého rodu na Ukrajině a postupně odkrývá temné tajemství zániku velké židovské osady v době 2. světové války. Ty emočně vypjatější scény mě přivedly téměř k slzám, což je u mě známka toho, že ve filmu nezněly falešné tóny a laciný sentiment, ale skutečné city. Na snímku je znát, že Liev Schreiber se ve filmové branži pohybuje dlouho a i když nemá režijní zkušenosti, aspoň ve filmovém světě ne, hodně toho odkoukal a má talent. Elijah Wood je spolehlivý a talentovaný herec, který hlavní roli v pohodě utáhne a český divák může být navíc spokojený s přítomností některých vedlejších postav hraných českými herci a může poznat české reálie, protože tenhle kousek byl natáčený u nás. Pátá hvězdička unikla jen těsně, když např. nechápu, jak mohl zakladatel americké větve odcestovat z okupované Ukrajiny do USA v březnu 1942 nebo proč ukrajinská pamětnice nikdy až do pozdních 90. let nevstoupila do automobilu. Párkrát to zkrátka ve scénáři a dialozích trošku zaskřípe a taky je znát, že to natáčeli Američani neznalí východoevropské mentality. Majitel cestovní kanceláře by těžko vozil své americké klienty rozhrkaným trabantíkem po perfektních dálnicích. Tady je značka vozu znakem příslušnosti k určité společenské vrstvě a bohatství, takže by to bylo spíš naopak. Celkový dojem: 85 %. (18.04.2011)