Otevři oči

Amenabar z meho pohledu s vyjimkou Hlasu more nenatocil spatny film a tohle je dalsi excelentni zarez, tentokrat na poli alternativni, snove haluz latky. Je to objektivne lepsi, nez velmi doslovny remake Vanilla Sky, ma to dramatictejsi hudbu (kterou delal opet primo Amenabar) a celkove je z toho citit ta nefalsovana syrovost spanelskeho originalu, ale primarni sila, ktera tkvi ve scenari na vas zautoci s maximalni razanci pouze v te verzi, kterou vidite jako prvni. Ja jsem bohuzel videl prvni americky remake, ktery byl dobry, ale tim jsem si tenhle kus predem o uroven znehodnotil. Kdo nevidel ani jednu verzi, silne doporucuji "Abre los ojos", coz by mohla byt bez znalosti Vanilla Sky i 5* zalezitost.7/10 (22.12.2010)

Ve chvíli, kdy jsem viděl původní verzi, tak ani nemám chuť vidět "Vanilkové nebe", které je remakem tohoto Amenábarova filmu. Je to zajímavé, hlavně v tom smyslu, jak ti to hraje s vaší hlavou. Všechno může být sen, všechno může být realita a nic nemusí být propojeno. V závěru ale k pochopení dochází a rozhodně to není špatné. (03.04.2015)

I keď som americký remake Vanilla Sky videl minimálne 3x nijak som si nevedel spomenúť ako to vlastne skončilo. Či to už bolo režisérovím zámerom aby ten koniec nebol taký zapamätania hodný alebo mojou neschopnosťou, rozhodol som sa zhliadnuť i originál. Penelope Cruz hrá presne tú istú postavu, namiesto Cameron Diaz tu je omnoho menej sympatickejšia herečka čo je pre haluzné rozuzlievanie oveľa lepšia voľba. No a ten koniec mi tu prišiel omnoho výraznejší a pointou pripomenul diametrálne odlišnejší film – Total Recall. (05.03.2007)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Před lety viděný remake tohoto snímku jsem ohodnotila stejnou známkou, chyba je, že si pro porovnání už příliš nevybavuju drobné odlišnosti. Amenábarově verzi určitě chybí hollywoodská uhlazenost a líbivost, což je rozhodně plus, u Crowa bodovalo lepší obsazení zhrzené milenky Julie. Nicméně, příjemně zamotanou hlavu jsem měla v obou případech, zde bych ještě přidala pomyslný bod navíc za téměř psychedelický zážitek z noční diskotéky, který naprosto vyjadřoval duševní stav zoufalého Césara. (21.02.2009)