Otevři oči

Povinných 5*. Remake ma zastihol nepripraveného v kine, v čase, keď zoznam mojich obľúbených režisérov znel Smith, Crowe, DiCillo, a hneď letel do topky. Doteraz si pamätám ten pocit (mal som 14). Nasledujúce dve dekády Amenábarov originál odkladám, aby som aspoň trochu zabudol a dokázal si ho užiť. Nepodarilo sa. Tá pointa sa zabudnúť nedá. Takže 5*, lebo si ich to zaslúži, má to depresívnejšiu atmosféru, Noriega hral lepšie jak Cruise, Penelopa bola o 4 roky mladšia a možno je to aj lepší film, ale sorry, už som to poznal. A v reále spomienky nevymažeš. (20.10.2020)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Dle mého názoru je tohle mnohem lepší snímek nežli Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Nauka o snech. Tyto dva snímky hrály na trochu lacinou strunu romantické krásy. Kdežto tento snímek líčí "sny" v reálnějších obrysech. Navíc Amenábar dokázal velmi zajímavě vykreslit charaktery a psychologii všech hlavních postav. Mě osobně se třeba hodně líbila postava doktora Antonia. (25.05.2007)

Krehká romantika navždy utopená v manieristických vynálezoch sebavedomých vedcov, na ktorých je ľudská populácia nekompromisne založená. Na jednej strane obdivujem schopnosť zachovať si večný život, krásu, putovať za hranice nášho rozumu, postaviť sa proti prírode - čo je tu prezentované, na tej druhej si uvedomujem, že hazardujeme nielen s tým, čo je nám bezprostredne predurčené, ale aj s našou prirodzenosťou či šťastím, ktoré si postupne budujeme. Otvor oči je chaotická snímka a nemyslím, že má niekto šancu pochopiť celé to prelievanie myšlienok, snov, časov, udalostí, príčin a následkov, ale to spracovanie je tak silné, tak pôsobivé a nádherné, že som sa doslova nechala uniesť tajomnou atmosférou. Eduardo a Penelope sú úžasní, scenár nepochopí ani vyhlásený intelektuál, hudba dotvára pocity postáv. Tento film spracúva príliš dôležitú tému na to, aby sme jej nevenovali pozornosť a ja sa k nej určite ešte párkrát vrátim. (10.05.2010)

S "Otevři oči" jsem měla stejný problém s odhalením skutečnosti (sen vs. realita) jako u jeho remaku "Vanilla Sky". Ale Amenábar je daleko schopnější režisér než Cameron Crowe - v jeho podání se celým příběhem od počátku line stín nejistoty a stopy pochybností. Amenábar umně buduje atmosféru, napětí, mísí temperament španělské fame fatale Pénelope s odcizeností moderního města... Z balancování na hraně mezi 3 a 4 * tak musím nakonec dát 4*. (17.12.2008)