Říjnové nebe

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem. (19.09.2013)

Říjnové nebe je standardní komerční filmový produkt americké výroby. Všemi možnými prostředky nevybíravě útočí na citovou strunu svou dojímavostí. Hrdě vlastenecký ideál je v soudržné pevnosti, a jedinou vážnější překážkou na cestě za americkým snem je oboustranné nepochopení ve vztahu příkladně čestného otce a ctižádostivého dospívajícího syna. Všechny "překážky" jsou s chladnokrevnou vypočítavostí uměle kladeny na cestu za snem ke zvýšení soucitného dojímání koncovým spotřebitelem. Manipulativní citové vydírání je podpořeno podbízivě majestátním patosem ve stereotypu gest a detailů. Hlavní pozornost na sebe strhává nastolená nálada, nikoli postava, či příběh. Cesta za snem v trpělivosti i touze po nových poznatcích a vyšších metách je příkladnou, pochopitelně. Na druhou stranu bez důkladně nastrojené nálady s nestřídmou špetkou dravého amerického vlastenectví by samotný příběh nezaujal. V sebestředném patosu přehnaného velikášství, který sám na sebe pohlíží s obdivem, a v nestydatě nátlakovém způsobu citového vydírání nenalézám zálibu a bez uzardění nad konzumní přízemností ohrnuji nos. Hlavní postavou patetické ódy je středoškolák Homer Hickam (zajímavý Jake Gyllenhaal). Jeho prvotním cílem je útěk z nepříliš lákavé budoucnosti rodného městečka a zvykové tradice. Vidina bezútěšnosti je tím nejsilnějším hnacím motorem na cestě za vlastní lepší budoucnosti ve znamení prosperity, blahobytu a finančního zabezpečení. A jak to lze v hrdosti arogance vše načechraně podat! Důležitou postavou je Homerův otec John Hickam (sympatický Chris Cooper), vzor poctivého a čestného člověka, který jde sám příkladem vpřed. Názorový střet je způsoben pragmatickým zvážením možností a tvrdohlavým přesvědčením o své vlastní pravdě. Výraznou postavou je Homerův spolužák Quentin Wilson (Chris Owen), svědomitý žák a klíčník k otevření brány nových možností. Hlavní ženskou postavou je středoškolská učitelka Freida J. Riley (šarmantní Laura Dern), která i přes svou soukromou tragédii povzbuzuje naději a odhodlání s překonáváním osobních omezeních. Výraznější postavou je také Homerova matka Elsie Hickam (zajímavá Natalie Canerday), jediná opora úzkého rodinného kruhu. Z dalších rolí: další členové raketových nadšenců Roy Lee Cooke (William Lee Scott) a Sherman O'Dell (Chad Lindberg), první podporovatel a ochotný pomocník mladíků Leon Bolden (Randy Stripling), autoritářský ředitel školy Turner (zajímavý Chris Ellis), laskavý svářeč a horník Ike Bykovsky (Elya Baskin), Homerův prostodušší bratr Jim Hickam (Scott Thomas), Royův nevlastní otec a opilec Vernon (Mark Jeffrey Miller), pohledné spolužákyně Dorothy Platt (Courtney Cole-Fendley) a Valentine Carmina (Kaili Hollister), či ikona Wernher von Braun (Joe Digaetano). Fanoušci standardizované americké filmové produkce budou nadšeni a uchváceni. Ať si film následně označují jako cituplný, pravdivý, strhující, či výborný. Vykonstruovaný a vypočítavý patos není nic pro mne! (14.11.2017)

Sympatické drama s tehdy ještě mladičkým Jakem Gyllenhaalem. Zcela jistě největší režisérova pýcha. Joe Johnston dokázal výborně přenést osudy mladého rakeťáka Homera Hickama na filmové plátno. Ze snových kluků se stali dospělí muži, kteří v životě něco dokázali. A to vše díky tomu, že nic nevzdávali a šli si za svým cílem. Už se mi dlouho nestalo, aby na mě nějaký film udělal tak příjemný dojem. Při závěrečném odpalovaní poslední rakety mi běhal mráz po zádech. Také Chris Cooper mě přesvědčil, že se dokáže opravdu bezchybně vžít do role tvrdého táty se svými zásadami. Ostatně tak tomu bylo i ve snímku Americká krása. Díky za chvíle strávené u tohoto filmu a není zač za pět hvězdiček!!! (27.01.2008)

(8/10). Říjnové nebe je takovým tím typickým filmem, který vás zaručeně zahřeje u srdce jako třeba Forrest Gump. Místy je trošku naivní, ale to se dá filmu bez problémů odpustit a nechat se unášet příjemnou atmosférou. Splnění chlapeckého snu je výborné téma a když se to spojí s námětem podle skutečné události, tak to nemůže skončit špatně. Přidejte k tomu Jakea Gyllenhaala, který tady začíná svoji veleúspěšnou hereckou kariéru. Posypte to výbornou hudbou, která vytváří iluzi, že je na světě ještě všechno v pořádku. Říjnové nebe se může klidně zařadit vedle právě zmiňovaného Forrenta Gumpa, protože tohle se vážně povedlo a já jsem se usmíval od ucha k uchu. Scény s raketami měly nepopsatelné kouzlo, které dokázaly diváka pokaždé donutit žasnout. O scéně s umyvadly ani nemluvím. To už jsem ležel pod stolem v kaluži slz od smíchu. (21.02.2022)

Myslím, že snad každý má nějaký svůj malý film, za který by strčil ruku do ohně a zuby nehty bránil jeho pověst. Já jsem takový osobní kult našel právě v Říjnovém nebi. Byť bývají podobné příběhy o cestě za vytyčeným cílem odshora dolů naplněné dráždivými a pro někoho přímo nesnesitelnými klišé, nechám se jimi občas docela ochotně strhnout a Johnston se mi v tomhle případě vyloženě trefil do nálady. Nečekejte nic moc originálního nebo řemeslně nadstandardního a bude vám u toho tak příjemně, že už po pár minutách byste klidně i zavolali kumpánům připraveným v hospodě, ať na vás dvě hodinky počkají. (17.11.2012)