Amen.

„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. (25.01.2015)

Nesmírně silný a přitom skromný film, který ukazuje, jak to mohlo v Německu být s povědomým o židech. Jen málokdo chtěl uvěřit tomu, co se pouze tušilo. Také zachycení církve je podle mého názoru velmi blízké tomu, co se asi v té době odehrávalo. Nevidím téměř žádnou chybičku na tomto tolik povedeném a přitom vzácném filmu. (10.07.2007)

Miestami sa veľmi hovorí a miestami plynie snímka príliš pozvoľne, v niektorých prípadoch sa neobjavujú vo filme dostatočne charizmatické herecké tváre. Skrátka vo výsledku je to len priemerná dráma. Napriek tomu všetkému, ma film v skutku sklamal, prišlo mi, že herci sa nezžili so svojimi rolami, neprišli mi reálni, neveril som im. Filmová dráma Amen. splieta dva príbehy: skutočné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina a teatrálny svet temných tieňov Vatikánu a ich diplomatických hier. Hlavnou otázkou filmu je, či a za akých podmienok mal pápež verejne protestovať, či sa mal schovať za to, že sa bál represií voči katolíkom v okupovaných krajinách? Mal právo zostať v tieni svojej neutrality v snahe chrániť ich? V podstate to isté, čo urobil náš prvý prezident Jozef Tiso. (12.10.2019)

Obžaloba nacismu? Ano. Obžaloba postoje papeže k náckům? Ano. Ale hlavně otázka viny. Má větší vinu ten, kdo zlo páchá, nebo ten, kdo o něm ví a mlčí? Ten, kdo zlo páchá může být, a nezřídka bývá, duševně narušený jedinec. Ten, kdo před zlem zavírá oči, mu dovoluje růst až do mezinárodních rozměrů. Děkuji Costa-Gavrasovi za mnoho otázek, které mne donutil si položit. (25.02.2012)

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. (26.04.2011)