Amen.

Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. (18.07.2014)

Je pravda, že za ty léta jsem zažil zfilmovaná témata z druhé světové války, která daleko více šokovala, než v tomto filmu. Tady je totiž předpoklad už ten, že šokovat bude samotný námět. Přeci jen ne každý útočí na církev tak, jako scénář tohoto filmu. Natočeno je to ale poměrně rutinně a tradičně, navíc bez jakékoliv dynamičnosti. Není to na škodu, když máte rádi filmy z tohoto období, ale je to na škodu, pokud chcete jakýkoliv napínavý film k večeru. (09.06.2022)

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. (26.04.2011)

Čtu si tu komentáře a pobaveně sleduji jak je někdo pohoršen tím, že je zde církev ukazována v nepěkném světle. Ba co víc, dokonce spojenci. Jenže ono to tak bylo. Bohužel. Okupovaný Vatikán v čele s Piem XII zcela selhal a i když možná brzdil nacisty v Itálii - v globálním měřítku církev i se svým zástupcem Boha na zemi v otázce holocaustu zcela selhala. Z hitorie víme, že leckerým lidem čištění zemí a měst od židovského obyvatelstva vůbec nevadilo a katoličtí Poláci to dokonce vítali a Skopčáky v tom podporovali. Byly tu vyjímky samozřejmě. Stejně tak spojenci. Měli dost informací o táborech smrti už kolem roku 1941. Řadě statečných se podařilo předat opsané seznamy deportovaných do táborů smrti včetně všech jmen, časů odjezdů vlaků, počtu lidí jednotlivých národností atd... řada statečných byť jich nebylo mnoho dokonce z táborů smrti uprchla. Jejich jetšino strastiplná cesta za svobodou byla poháněna vždy jedinou myšlenkou - podat svědectví vrcholným místům. A co se stalo? Nic. Hru neznám, ale film byl velmi silný. Těch pár scén z lágru na mne mělo silný efekt. Srovnávaný Schindler tu není až tak na místě a už vůbec srovnávání zpracování prostředí. Myslím, že tvůrcům o dokonalé ztvárnění koncentráku ani nešlo. Tohle je další pohled na holocaust, který pokládá mnoho nepříjemných otázek coby bylo kdyby.... * * * * (21.04.2013)

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. (20.10.2008)