Amen.

Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. (20.06.2013)

Amen. je v podstatě takový Spotlight z doby druhé světové války. Dnes římsko-katolická církev nevidí masivní sexuální zneužívání dětí a mladistvých ve svých řadách a dokonce ani organizovaný a systematizovaný pokus zahladit nad oněmi skandály rozčeřenou hladinu veřejného mínění a hrát s pedofilními duchovními rošády po celém světě, jen aby se vyhnula skandalizaci, během druhé světové války zase neviděla a nevšimla si takové ,,maličkosti", jako byl holokaust a průmyslové vyvraždění 6 milionů evropských Židů, i když se u ní sbíhala síť informací o probíhajícím zločinu. Mimochodem papež František nedávno oznámil, že budou konečně!!! otevřeny vatikánské archivy týkající se oné doby a postavy papeže papeže Pia XII., konečně se tedy dozvíme, jak to bylo přesně. Costa-Gavras pracoval s mimořádně silnou látkou a je třeba přiznat, že k dokonalosti jeho filmu ještě cosi chybí, například angličtina německy mluvících postav mne přiváděla k šílenství...ale co už, důležité je, že se podobné filmy točí... (09.03.2019)

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. (26.04.2011)

Proti Hochhuthově dramatu se film nekoncentruje na osobu papeže Pia XII, nýbrž si jako téma zvolil boj osamělého jedince proti systému. O velice diskutabilním tématu - docela snesitelně podaný. Rozervaný Ulrich Tukur ztvárnil skutečného Kurta Gersteina celkem silně. Holocaust podávaný po troškách a v náznacích funguje možná ještě vtíravěji než holocaust otevřený - na to vsadil Costa-Gavras a nutno říci, že mu to u většiny diváků vychází. (26.07.2005)

„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. (25.01.2015)