Amen.

Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. (20.06.2013)

Ač není tento film rozhodně tím nejlepším v Costa-Gavrasově filmografii, rozhodně stojí za pozornost a jsem rád, že se takhle ukazuje, jak ti svatouškovští katolíci nedělali nic jiného, než že si chránili ty svoje tučný svatý prdele a nakonec ještě pomáhali usadit nacistické zločince hezky někde v klidu Jižní Ameriky. Abych ale nebyl nespravedlivý, mám tím na mysli ty vysoké hodnostáře ve Vatikánu. Dobře vím, že se spousta katolíků snažila pomoct, ať už mezi duchovními nebo obyčejnými lidmi. Kurt Gerstein byl křesťan, který se dostal do šíleného soukolí vyhlazování, proti němuž marně bojoval a bohužel mu nebylo dopřáváno sluchu nikde, a to ani po válce, což nakonec neunesl. Mathieu Kassovitz v roli otce Ricarda ztvárnil skvělou figuru, na níž se jen tak nezapomíná. (03.07.2007)

Amen. je v podstatě takový Spotlight z doby druhé světové války. Dnes římsko-katolická církev nevidí masivní sexuální zneužívání dětí a mladistvých ve svých řadách a dokonce ani organizovaný a systematizovaný pokus zahladit nad oněmi skandály rozčeřenou hladinu veřejného mínění a hrát s pedofilními duchovními rošády po celém světě, jen aby se vyhnula skandalizaci, během druhé světové války zase neviděla a nevšimla si takové ,,maličkosti", jako byl holokaust a průmyslové vyvraždění 6 milionů evropských Židů, i když se u ní sbíhala síť informací o probíhajícím zločinu. Mimochodem papež František nedávno oznámil, že budou konečně!!! otevřeny vatikánské archivy týkající se oné doby a postavy papeže papeže Pia XII., konečně se tedy dozvíme, jak to bylo přesně. Costa-Gavras pracoval s mimořádně silnou látkou a je třeba přiznat, že k dokonalosti jeho filmu ještě cosi chybí, například angličtina německy mluvících postav mne přiváděla k šílenství...ale co už, důležité je, že se podobné filmy točí... (09.03.2019)

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. (20.10.2008)

"To je provokácia gestapa. Ako môže člen SS chrániť Židov!..." Celkom chápem prečo cirkev zakázala tento film. pravda bolí, no zakázané chutí ešte viac. Mám rád filmy, ktoré sa snažia aspoň trochu vyvrátiť všeobecne negatívny pohľad na nemeckú stranu. ono pri podrobnejšom skúmaní nestranný človek musí dať za pravdu faktu, že hon na Židov sa síce v Nemecku začal, ale ochotne sa k nim pridala takmer celá Európa. Cirkev mala medzi ľuďmi silný hlas, ale ako je možné vidieť, vôbec ho nevyužila. Takáto záhadná nečinnosť sa diala aj po správe Rudolfa Vrbu, ktorý utiekol z Osvienčimu a podal celému svetu podrobnú správu o dianí a zverstvách v Osvienčime. Maďarských Židov sa napriek tomu zachrániť nepodarilo. Spojenci a zvlášť USA, od ktorých sa to čakalo neurobili dokopy nič, čo by zastavilo deportácie, napriek tomu, že vedeli o počtoch, polohe i deportačných trasách... Je hanbou, že cirkev v tomto smere neurobila rovnako nič, čo sa zvlášť bije s prikázaním "nezabiješ". Jednoducho banda falošných pokrytcov. Výborný film. 80%. (13.02.2016)