Doznání

Dlouho jsem se nemohla odhodlat a pustit si tenhle film. Zase uvidím, co dokázali svině v lidském těle, a naštvu se. Naštvu se, když si uvědomím, že ani jeden z těch dobytků nikdy nedostal přes prsty a jejich potomci se mají dnes ještě lépe, než se měly tyhle lidské kreatury. A rozhodla jsem se nevnímat lokaci děje, vnímat jen děj samotný. No, ne úplně se to povedlo, ale Montand předvedl něco takového, že všechny klobouky světa by nestačily, abych před nim mohla smekat. Na tenhle zážitek jen tak nezapomenu! (20.12.2011)

Brutální a silný snímek, kterému se daří výtečně nastínit atmosféru, kterou museli okusit vězni během zinscenovaných procesů. Celý snímek stojí a padá na Montandově hereckém výkonu, na jehož postavě je ukázán pomalý a bolestivý přerod ze silného komunistického člena na člověka tápajícího a snažící ho si uvědomit, čím se vlastně provinil. Plynulost děje však narušují občasné flashforwardy, vysvětlující voiceover a zbytečná doslovnost. (28.11.2013)

Děsivé svědectví o hrozné době, kdy si nemohl být jistý nikdo před nikým. Překvapil mě hlavně fanatismus, důvěra hlavního hrdiny v jakousi "stranu" a její pravidla ... Přiznám se, že mě při sledování filmu mnohokrát napadlo, jaké praktiky se dnes asi provozují třeba na Guantanamu. Ačkoli tam se asi trestá vnější nepřítel, kdežto tady se bojuje proti zrádcům z vlastních řad. Vzhledem k tomu, že tento film považuji za názorný příklad, jak se státní moc vypořádává se svými odpůrci či jinak nepohodlnými, hodnotím plným počtem. (05.06.2013)

Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. (24.10.2007)

Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii. (18.08.2018)