Světlo ženy

Dva lidé zlomení tragickými událostmi, plni bolesti, smutku, zoufalství a beznaděje, kteří se náhodně setkávají a přožívají spolu den a noc. Naleznou pochopení a snad i trochu útěchy a opory v bolesti toho druhého. A to něco malé v dálce, to je světlo naděje, že snad někdy je možné tento kus života překlenout a zkusit zase dál žít. Upřímě jsem byl místy dojat, snad proto, že jsem excelujícím Yvesu Montandovi a Romy Schneider věřil každé slovo a každý výraz a nic z toho nebylo prázdné ani falešně patetické. (15.08.2010)

Emocionalne film cloveka rozoberie na atomy, a potom na elektrony, protony . Neutrina ...... Cista depresia, nic pozitivneho tu niet.  osamelost, strata opory, ked clovek nikoho nema. Ludia su tvory socialne - stastlivci maju rodinu, osameli ludia tuzia aspon po nejakom spolocenskom kontakte. Tu je to  - ta depresia a zufalstvo - v miere vrchovatej  : 100 % (26.12.2021)

Tenhle film mě nejdříve citově rozšlapal, ale bylo mu to málo, tak mě smotal do ruličky a tu ještě skopal se schodů. Až jsem vypadla na ulici a přejelo mě hodně aut, mezi nimi určitě i plno plně naložených kamionů. Když se vymačkává citrón, zbude v něm víc šťávy, než ve mě nyní. Krásný film o lidství, který už asi nikdy nikdo nenatočí. (06.10.2013)

Osamělý muž v tísni potkal světlo. Ženu, kterou ani nestihl pořádně poznat, ale měli toho hodně společného a jeden den, jednu noc stala se pro něj vším... Náhoda nebo osud? Costa-Gavras po několika silně politických filmech natočil obyčejný komorní příběh o obyčejných lidech. O lidském trápení i hledání smyslu života. A opět na mne zapůsobil silně, s neobyčejným prožitkem deroucím se až na dno duše. Nakonec ani ta politika zde nechybí, i když tahle linka hodně spjata s dobou napůl rozdělené Evropy byla možná trochu navíc, ale nijak nerušila tu nadčasovost a ještě více můj dojem prohloubila. Půvab Romy Schneiderové mi nemohl uniknout, ale o něco víc než ona a Montand mne zaujal ve vedlejší roli pro mne neznámý Romolo Valli, v symbolicky své úplně poslední roli. Náhoda nebo osud? A nejsilnější scénu z celého filmu, kdesi v závěru, tvoří cirkusové číslo dvou zvířat s hudebním doprovodem tanga... dovedete si něco podobného, pokud jste film neviděli, vůbec představit? 95% (06.05.2020)

Děj se pomalu vleče a jen zvolna se rozkrývá, o co v příběhu vlastně jde. Kdyby nebylo skvělých hereckých výkonů dvou hlavních protagonistů, skoro by se přes první polovinu nedalo dostat. S přibývajícími minutami však film získává na přitažlivosti, až je člověku nakonec líto když se objeví závěrečné titulky. Tak vkusně drsně podávané utrpení se jen tak nevidí. (15.01.2012)