Město šílenců

Docela slušná satira na téma "veřejné mínění je prodejná děvka". Herecký duet Hoffmana a Travolty mi vzdáleně připomíná manipulační hrátky Laurence Oliviera s Michaelem Cainem ve filmu Slídil, ale hlavně se nabízí ještě jedna, už mnohem průkaznější analogie. Každý, kdo viděl Wilderův film Eso v rukávu, mi jistě potvrdí, že Město šílenců je vlastně jeho replikou, zasazenou do jiného prostředí. A to je vždycky škoda, když film pořád něco připomíná a téměř nemluví sám za sebe. 60% (09.01.2006)

Tenhle film má zatracenou smůlu, dávala ho Nova a tudíž se na něj dívalo hejno jejích diváků, kteří si toužili zaslzet při sentimentálním konci akčního nářezu plného krve, sprostých slov a souloží. K jejich lítosti se ani jedno nekonalo. Šok se odrazil v mizerném hodnocení. Já se těšila na neamerický film z amerického prostředí, což se mi splnilo. A musím konstatovat, že Samův pokus o sebevraždu patří k tomu nejdrsnějšímu, co jsem viděla. (07.09.2014)

Jako budoucího a studujícího novináře mě tento film velice zajímal. Hned při první hodině Zpravodajství nám ve škole říkali, že při reportáži máme poskytnout prostor oběma stranám, ale co dělat, když jste uzavřeni v museu se šílencem, který se ohání nabitou brokovnicí. No prostě se jednoduše nasoukat tomu se zbraní do zadečku a získat tak sólokapra. Město šílenců má bezesporu zajímavý příběh, ale jeho zpracování trošku pokulhává. Film má sice skvělé herce, ale slabého režiséra, který nezvládá atmosféru, kterou tak na svých bedrech táhne Hoffman a skvělý Travolta. Prakticky celý film neuslyšíte hudbu a když tak hodně úspornou, takže ani ze zvukového hlediska se zlepšení dramatičnosti nedočkáte. Škoda, mít v rukou tento scénář s dojemným závěrem zdatnější režisér, byl by z toho strhující zážitek. Hvězdičku navíc za Alana Aldu. (29.10.2007)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tak když jeden ňouma (překvapivě velmi přesvědčivý Travolta) přijde o práci, nenapadne ho nic lepšího, než vzít jako rukojmí skupinku dětí a zabarikádovat se v budově místního muzea. Bena Stillera byste tu ale hledali marně, v tomhle muzeu exponáty neožívají. Zato je tu shodou náhod jeden reportér (tradičně výborný Hoffman), který už nějaký ten pátek marně vyhlíží sólokapra, který by mu dopomohl zpátky ke korýtku… Costa-Gavras nahlíží na novináře podobnýma očima jako Miloš Zeman. Jen místo peprné rétoriky volí vyprávěnku o jednom troskoidním prosťáčkovi, na kterém si mediální hyeny nehezky smlsnou při vytváření „objektivního zpravodajství“. Doporučuji zejména těm, kteří den co den o půl osmé dychtivě usedají před obrazovku a pokorně se oddávají černé kronice s názvem Televizní noviny. (22.06.2008)

Já mám tenhle film rád a to z jednoho prostého důvodu, jenž jsem tady v komentářích snad ani nezaznamenal- dost dobře si totiž dokážu představit, že tohle se v reálu může odehrát. A takové snímky mají moje sympatie (další takový mě napadá třeba John Q.). Hoffman i Travolta podávají velmi kvalitní herecké výkony. Mimo základního příběhu se dočkáme i pohledu pod pokličku médií a přesto že by se dalo najít i leccos negativního (např. chování policie), tak u mě jednoznačně převládají pozitivní pocity. 90 % Oblíbená část- Travoltův první rozhovor do TV (31.12.2010)