Nezvěstný

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

Já vím. Po Z a État de siège jsem mohl něco takového čekat, ale myslel jsem, že americká produkce Costa - Gavrase trochu zklidní... Nezklidnila a tak dál plive žluč a síru na liberály a jim podobnou chamraď. Yvese Montanda nahradil Jack Lemmon. Jeho politicky neuvědomělý otec, jenž odmítá všechny ty přehnané politické teorie své snachy, ale nakonec přece jen prohlédne a uvědomí si zkaženost zahraniční politiky své vlasti je naivně napsanou postavou. Bravurně zahranou, ale otravnou, jako všichni ostatní. Příliš nepřekvapí - u Gavrase jinak velmi dobrý - střih. Přechod mezi flashbacky je totiž až otravný - protože není. Přecházíme v jedné časové rovině hned do druhé a naopak. Ale co je největší podraz na diváka je samotný průběh pátrání. Aby se jevil napínavější je nám hned ze začátku zamlčen hlavní důkaz. Odhalit jej totiž, tak každému rozumnějšímu člověku dojde, jak se věci mají... Na druhou stranu musím vyzdvihnout velice přesvědčivě ztvárněné prostředí Chile během vojenského převratu. Právě scény odehrávající se na vylidněných ulicích, na národním stadionu, využívaného jako internační tábor pro politické oponenty a zejména v márnici se stovkami zastřelených jsou skutečně silné a vypoví více než řečnění a obviňování všech pravičáckých sil. Raději doporučuji sehnat - sice ještě levičáčtější, ale o to lépe natočené - filmy, o kterých jsem se zmínil na začátku. No ano, Vangelis válí... (04.10.2008)

Nezvěstný aneb pozadí převratu v Chile roku 1973. Jack Lemmon a Sissy Spacek se herecky vytáhli, plus k tomu zní velmi zajímavá hudba od Vangelis. Oscarový scénář je škoda komentovat, ale určitá výtka musí směřovat ke stopáži, neboť délka přinesla i několik nudných pasáží. Nejhorším ale na snímku (spíš na jedné představené minulosti) zůstává, že kdyby tam neumřel Američan, tak se o tom ani filmy netočí... (09.11.2011)

Na me az moc politickej film. Patrani po zmizelym synovy v nejaky prdeli po prevratu plny vojaku, kde kazdej dokola tvrdi, ze dela maximum, aby ho nalez, ale fotrik postupne zjistuje drsnou pravdu, by totiz byl paradne napinavej, ale to by tu totiz nesmeli bejt vsudypritomny politicky keci. Obcas tak film silne ztraci tempo, misty je to uz stereotypni. Na druhou stranu, je to podle skutecnejch udalosti. Jinak film stoji krome tematu hlavne na hercich a od Spacek jsem slusnej vykon ocekaval a skutecne ho predvadi. Ale ja byl hlavne zvedavej na Lemmona, kuli nemu sem si film taky pustil, jelikoz jsem ho bud videl desne mladyho v Nekdo to rad horke a nebo naopak desne staryho v komediich s Matthauem, takze jsem fakt nevedel, co od nej cekat. Ale predved, ze to je hodne kvalitni herec, zahral perfektne a skoda, ze zustalo jen u ty oskarovy nominace. Koho zajima politika a podobne, bude z filmu asi nadsenej, jenze me by spis zajimala ta thrillerova cast, takze jen 4*. (03.01.2010)

Já se ale vážně snažila. Muselo to být velké utrpení a navíc zcela ubíjející nejen pro otce, ale i pro manželku projít si tak strastiplnou anabází v hledání manžela a syna v podmínkách, kdy šlo mnohdy i o jejich život. Problém byl asi ve mně, protože to s postupujícím časem začalo být ubíjející i pro mě. Možná, že kratší stopáž by neuškodila. Já jsem se těšila hlavně na Sissi, ale té se tam až tolik prostoru nedostalo a do oka mně tentokrát padnul výborný Jack Lemmon, který dokázal být přirozeně dojatý a zároveň i rozhořčený. Těch filmů podle skutečných událostí je opravdu hodně, ale nedá se nic dělat, v tomhle případě já nad průměr nejdu. (23.07.2014)