Nezvěstný

Být sám v cizí zemi při převratu musí být šílené. Všude na ulicích popravy, zákaz vycházení, politické čistky. Nemáte nikde útočiště, konzuláty vám nepomohou. Jack Lemmon přijíždí do Jižní Ameriky hledat svého syna, který zmizel. Chytá se každé stopy, ale něco mu nesedí v pomocí od americké strany. Začíná tedy pátrat sám a ponořovat se v jeho zápiscích proč zmizel, co kdo mohl vědět a kdo na tom měl zájem. Jack Lemmon je ve své roli fantastický ! Představuje starou školu - generaci, která si musela vše vydřít a odtrhovat si od úst, aby jejich děti mohli cestovat, zatímco rodiče sedí doma. Otec nemá rád manželku svého syna, ale musí s ní pátrat. On je staromilec. Ona je prostě mladá, bez názoru na politiku = chce si užívat života. Sissy Spacek byla ve filmu mladistvým bouřlivým spratkem, který by si zasloužil facku již ve dveřích. Politické drama, které vytáhli o stupeň výš tito dva herci. (20.07.2010)

Tohle byl můj nejdéle odkládaný film, který si mezi sebou předávají disky mých počítačů při průběžné obměně jednou za nějakých těch 8 let. Směrem k teorii rozvíjené ve filmu naivními předchůdci dnešních sluníčkářů ("Máš dva domy. Stát ti jeden vezme a dá ho tomu, kdo nemá žádný.") je ovšem otázka, zdali ten občasný upgrade umožněný prohnilým kapitalismem není přílišná marnivost. A to říkám jako člověk levicově orientovaný, leč realista. Tím, co jsem napsal, pochopitelně ani náhodou nevyznávám lásku Pinochetovu režimu, natož onomu "ne vždycky se převrat takhle dobře podaří. Tady se podařil", načež se krátce nato prochází divák spolu s hlavními postavami márnicemi plnými mrtvol. Vrážení peněz a zbraní lidem, které chci někam dosadit, není žádný nový sport, ten probíhá stále a stále je to aktuální. Když jsem zmínil postavy, tak samozřejmě Lemmon hraje první třídu, ostatní víceméně přihrávají. "Dejte mi mého syna, živého nebo mrtvého, v jakémkoli stavu, podepíšu vám co budete chtít, budu mlčet, jen mi vraťte syna." Přitom to není sentimentální, ale psychologicky velmi věrohodná změna pohledu jednoho muže pod tíhou okolností. Hezká je ta věta o obraně způsobu života, kterou na začátku říká Lemmonův Horman, na konci pak americký diplomat. Sissy Spacek je pohledná, ale její postava mi občas lezla na nervy. Povětšinou je ovšem v Lemmonově stínu. Musím též zmínit sugestivitu mnoha scén, v márnicích, na ulicích, kde se prohánějí zcela nekontrolovaní vojáci, v dusnu kanceláří a tváří v tvář výslechům a kontrolám. V takové situaci nikdo nemá hrdě hlavu vztyčenou, všichni mají přiškrcený hlas a doufají, že nejsou na řadě. Na závěr ještě zmíním absurdní scénu s montováním odposlechu. "Ale ten telefon funguje. - Teď bude fungovat líp. - Jak to můžou dělat tak otevřeně?" (03.03.2017)

"Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí..." Jméno režiséra Costa-Gavrase se už pro mne dříve stalo takřka synonymem zdařilého politického thrilleru, ale stejně mne ten levicově orientovaný tvůrce z Řecka nepřestává překvapovat sílou a působivostí vypávěných příběhů dle skutečných událostí. Nečekal jsem, že film na pozadí vojenského převratu kdesi v Chille by ve mne mohl vyvolat stejně vyčerpávějící emocionální katarzi, jakou způsobil ve mne jiný režisérův film, týkající se československých poválečných dějin (a ani se nestalo), ale jinak tento americký film považuji za stejně vynikající jako pro mne osobně zásadní Doznání (1970). Opět výborným způsobem stupňující se tíseň a napětí umocňují na první pohled nenápadné tvůrčí nápady, např. když do dvou vzájemně propojených linek (veřejné politické záležitosti a z nich vyplývající konkrétní lidské osudy i v privátní sféře) ještě zasahuje ještě "třetí rozměr" – příroda (SPOILER: náhlé zemetřesení). I snad začínáte brzy tušit, jak asi příběh skončí, posléze se vám to potvrdí, ale stejně s obrovským vypětím sledujete, jak se další situace a konání postav vyvinou, hltáte každý jeden dialog... až do samotného konce. Vychvalovat popři všem ještě výkon Jacka Lemmona (který klidně může konkurovat režisérovu dvornímu herci Yvesu Montandovi z předchozí dekády) a Vangelisovu hudbu by pomalu mohlo znamenat nošení dříví do lesa... 90% (16.07.2020)

Od lojálneho občana štátu k žalobcovi oficiálnych predstaviteľov toho istého štátu ľahko a rýchlo. Teda skôr ťažko a rýchlo. Pretože ide o zmiznutie vlastného syna. Otec sa vyberie pátrať po ňom priamo do Chile krátko po prevrate. Ulicami znie streľba, v noci platí zákaz vychádzania a všade je kopa vojakov, vrtuľníkov a mŕtvych tiel. Otec sa snaží využiť pomocnú ruku amerického veľvyslanectva. Čoskoro zisťuje, že za ich úsmevmi a povzbudzujúcimi slovami plných nádejí sa skrývajú lži a pretvárka. Pre orgány moci totiž nie je podstatný osud jednotlivcov, ale zabezpečenie a rozšírenie obchodu v nastupujúcej diktatúre. Mechanizmus priorít demokratických štátov nikdy neurčovali ľudské práva - len a výlučne biznis. S akýmkoľvek tovarom alebo službou. Možnosť trestne stíhať tých, čo boli nápomocní vraždeniu obyvateľov vlastnej krajiny a pritom boli a sú jej oficiálnymi zástupcami síce v zákonoch demokratických krajín existuje, no nevyužíva sa. Pretože všetky dôležité dokumenty sú na dlhé roky štátnym tajomstvom. Pretože biznis a peniaze majú vždy navrch nad životom a slobodou jednotlivca. V demokraciách aj totalitách. Mechanizmus prezretia špinavej politiky, plnej záujmov iných subjektov, tak odlišných od prostého občana, je zobrazený výstižne. Napriek celkove menej svižnému tempu, než v predchádzajúcich Costa-Gavrasových politických drámach (Stav obliehania, Z). 72% (05.12.2014)

Uz tak silny politicky snimek, posileny o fakt, ze se jedna o skutecnou udalost, ktery je ale vystrelen o uroven vys hudbou Vangelise, ktera sice moc prostoru nedostala, ale i tak to okorenila o hodne hutnou porci atmosfery. Tenhle soundtrack vznikl ve stejnem roce jako Blade Runner, coz je shodou okolnosti nejlepsi soundtrack filmove historie a hudba k Missing je mu docela podobna, coz mluvi za vse. 7/10 (18.06.2011)