Světla páteční noci

Další a tentokrát ne tolik výrazné sportovní drama podle lehce upravených skutečných událostí co mě opravdu chytlo. Ono tu totiž ani tolik nejde o ty skutečné události nebo úspěchy týmu, který film představuje (protože žádné nejsou) a ani tolik nejde o americký fotbal. Po většinu času se sice něco děje na hřišti, ale hlavním účelem filmu jsou osudy jednotlivých hráčů a především tam jde o že pro většinu z nich je fotbal jediná šance jak se dostat na univerzitu díky stipendiu a dostat se tak ze zablešené díry někde uprostřed Texasu. Dále mě fascinuje kolik lidí sleduje i ne tolik významná utkání studentů, tolik lidí u nás nechodí na žádný sport. (14.08.2012)

Působivé drama osvětlí, proč se tolik amerických středoškoláků upíná ke sportu a proč jsou pro obyvatele mnohých měst zápasy amerického fotbalu téměř náhražkou náboženství. Film nezdržuje nadbytečnou milostnou linií (vše podstatné mezi chlapci a děvčaty se odehraje na úvodní pařbě), zato si vyposlechneme minimálně jeden patetický trenérský proslov. (15.07.2009)

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)

Chytlavá sportovní podívaná akčnějšího typu, v níž vše žije a dýchá jen pro americký fotbal. Emocionální tlaky jsou veliké, až do nich proniká patos, fotbal a člověk zde funguje jako jedno sepjetí a jen na něj si Světla páteční noci posvěcují. Ne, že by mi tato jednostrannost vysloveně vadila, ale přehnané prožitosti jsem úplně nevěřil a krom ní toho scénář příliš nenabízí. Co se týče zpracování zápasů, zbytečně se omezují na akční sestřihy ostrých srážek tělo na tělo, o všemožných taktikách se jen mluví, ale skutek sofistikovanosti z hřiště utek. Spokojenost ano, zážitek dobrý, ale nechám to těsně na těch třech... 7/10 (27.09.2009)

Můj kamarád mě informoval, že Světla páteční noci jsou mnohem lepší než Vítězové a poražení a tak jsem se neuvěřitelně těšil, že možná první film, co může překonat nejlepší sportovní snímek od Olivera Stona a tak jsem oba filmy srovnával. Naštěstí jsem srovnávání nechal už při prvním zápase, jelikož by Světla páteční noci v mých očích dopadly velice špatně. Nejen, že film zaostává ve všem, jak v hereckých výkonech(nikdo mě nepřišel tak výrazný), v dynamice zápasů, cool záběrů a hlavně v napětí v zápasech. Zde mě bylo naprosto jedno, jak celý film dopadne, vůbec jsem nebyl přikován k sedadlu a necítil sílu soupeřů. Spíše jsem cítil falešné emoce, které tahal z diváků zpomalenými záběry, možná je to z toho, že jsem většinou srovnával a možná na podruhé si užiji více. Bohužel kamerou stojí většinou mimo hřiště a řeknu to asi tak, opět Vítězové a poražení zůstali neporaženi a tak bych hodnotil film 2 hvězdičky, ale když nebudu srovnávat, tak jsem byl průměrně spokojený a o jednu hvězdičku navyšuji, ale asi hlavní u tohoto filmu je nečekat mnoho jako když jsem čekal já. Nejedná se v žádném případě o nejlepší film o americkém fotbalu, Peter Berg nám natočil stejnou pohádku, kterou jsme už mohli vidět v jiných filmech a tak mé hodnocení 3 hvězdičky... (02.03.2008)