Světla páteční noci

Působivé drama osvětlí, proč se tolik amerických středoškoláků upíná ke sportu a proč jsou pro obyvatele mnohých měst zápasy amerického fotbalu téměř náhražkou náboženství. Film nezdržuje nadbytečnou milostnou linií (vše podstatné mezi chlapci a děvčaty se odehraje na úvodní pařbě), zato si vyposlechneme minimálně jeden patetický trenérský proslov. (15.07.2009)

Friday Night Lights od pána Berga je testosteronový nárez a je mi jedno,že scénar nezodpovedá náročným požiadavkám!To čo dokázal Berg z tohto snímku vyťažiť a v zápäti previesť na filmové plátna je úžasne!Podobných snímkov je mnoho,avšak takáto atmosféra nebola vytvorená ani u"Any Given Sunday"!To čo mi tam chýbalo,som tuna našiel!Snímok nieje preplnený hviezdnym obsadením,ale ohuruje svojím hviezdnym prevedením..!Rýchla kamera,strih,"našľapaná hudba",zdojnásobené emócie,akcia no proste jazda!Prevedenie niektorých scén doslova berie dych,ktomu trochu režisérskeho umenia(spomaľovania...)a výsledok na seba nenechá dlho čakať!Očakávam od Petra Berga ešte veľké veci-v mojich očiach ide o novú dynastiu réžie..!YEAH!(dúfam,že ma nesklame:) (24.02.2008)

Prostředí amerického fotbalu je pro mě téměř španělskou vesnicí, a to je i jeden z důvodů mého střízlivého hodnocení. Tím dalším je celková dramatická nevýraznost, kdy spousta postav má spousta problémů, ale chybí výraznější konflikt, který by film stmelil. Zdaleka nejzajímavější je tak finální zápas, kterému nechybí potřebné napětí a intenzita. 6/10 (12.07.2009)

Během první poloviny jsem si jen tiše zoufala - nad amatérským vyzněním, příšernou kamerou a absolutně nezaujatelným průběhem, k zoufalství se přidružily pocity pohrdání - nad vidlákovem světa, odpudivým večírkem a dokonce i nad tím burgerem, který Winchell přežvykoval. Vůbec největší katastrofou, která často atakovala krajní mez, odkud posílám podobné touchdowny rovnou do odpadu, však byla obrovská hromada nabubřelých žvástů, kterými spoluhráče častoval oblíbenec číslo jedna - Boobie Miles, kterému naštěstí brzy došel humor, nicméně ho důstojně zastupoval zbytek obyvatelstva texaské Odessy, který měl místo hlavy šišatou merunu a v té šišce se pořád dokola motala jediná otázka ... "vyhrajete stát, vyhrajete stát, vyhrajete stát ????" Ani nevím, jak se mně podařilo přehoupnout do druhé, stokrát lepší poloviny (podezřívám se z několika mikrospánků), kde konečně dostal prostor Billy Bob a hlavně sport samotný. Přesto, že humbuk okolo amerického fotbalu neobdivuju, zaujalo mě jeho až hmatatelné vyobrazení, vyblázněné basovým hudebním doprovodem, dokonale vystihující euforický tlak na diváky v ochozech. A nejlepší nakonec - rozhodující zápas sám, byl sportovním, záběrovým i emočním zákuskem a vybičoval tak moje konečné hodnocení na krásných 40%. (27.06.2012)

Nemám rád americký fotbal. Ne proto, že by se mi zdál nějak brutální. Stačí se podívat na skutečný zápas a každý hned uvidí ten rozdíl oproti záběrům z filmů o této hře, kdy jsou zpomalovány záběry tvrdých střetů, doprovázených pořádnými zvukovými efekty. Ve skutečnosti to až tak tvrdé zase není a ti vycpaní šašci s helmami jsou vyloženě směšní, když se podíváme třeba na takové ragby, které jsou mnohem tvrdší a hráči k tomu nepotřebují být obrněni jako paka. No nic, je to věc Amíků, na co je baví koukat. Každý film o americkém fotbalu, který jsem viděl, obsahuje vždy to samé. Především spoustu rádoby motivačních keců, které lezou na nervy. Nesmí chybět to, že tým prohrává, dostává pořádně do těla, ale najednou se jako zázrakem zvedne a začne soupeře válcovat, až nakonec vyhraje, nejlépe v posledních vteřinách, nebo sice prohraje, ale je to taková ta prohra jen na hřišti, u diváků v kině to chlapci vyhrávají, nebo by měli, jak tvůrci zamýšleli. Takže ke každému z těchto filmů přistupuji, ne snad s despektem, ale jistou averzi už předem cítím, to přiznávám. Nicméně pokud by to bylo dobře natočené, dokázal bych to i ocenit. Tento film, má jen vcelku dobré tempo, je dobře sestříhaný, dobrá hudba dokresluje "bojové" scény, ale jinak - no prostě normálka film o americkém fotbalu. (22.02.2011)