Režie:
Vlasta JanečkováKamera:
Bohumil TurekHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Eva Hrušková, Jiří Štědroň, Ladislav Pešek, Svatopluk Beneš, Dana Medřická, Růžena Merunková, Ilja Prachař, Jan Tříska, Dana Hlaváčová, Antonín NavrátilObsahy(2)
Ve dne má Popelka tváře umouněné od sazí, ale v noci se mění v pohádkově krásnou princeznu v plesových šatech z kouzelných oříšků. Krásný princ se do Popelky zamiluje, ale zbyde mu v rukou jen ztracený střevíček... Jak to ve správné pohádce bývá, všechno dobře dopadne. Poslední Popelčin oříšek totiž skrývá šaty svatební... (Bontonfilm)
(více)Recenze (186)
Tato pohádka je krásná především svojí jemností a lyričností. Působí na mne křehce, stejně jako její hlavní představitelka. Musíme si uvědomit, že je určena především dětem, a proto lze omluvit naivitu, s kterou se zde často setkáváme. Hudební doprovod je také odpovídající cílové skupině, takže proč né 4. ()
Černobílá Popelka nebyla vůbec špatná, ale když já mám raději tu novější s Libuškou Šafránkovou. Nic proti Evě Hruškové – ta se s touto rolí popasovala vcelku obstojně, ale film jako celek byl přece jenom o pověstné „dva chlupy“ horší. Sympatické televizní zpracování Vlasty Janečkové si však i přesto zaslouží pochvalu. Hudební vložka (písničky) byla v naprostém pořádku… ()
Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... ()
Existence dvou českých filmových POPELEK si nutně vynucuje, když ne srovnání, pak určitě porovnání. Filmová barevná verze s Libuší Šafránkovou v titulní úloze a Gottovým rozevlátým tenorem je rozvinutější, viditelně ovlivněná vkladem východoněmecké kinematografie a bohatší či štědřejší výpravou, přesto však jasně česky svá. O několik let starší televizní pohádka je o poznání "popelkovější" a popelkově skromnější už svým černobílým zpracováním. Tehdy mladičká Eva Hrušková upoutává právě svým mládím a odlišnou, snad více rodinnější polohou pojetí Popelky. Tulák-trubadúr v Třískově romantickém a současně civilním podání je vedle dalšího zpívajícího herce Jiřího Štědroně dalším hudbotvorným prvkem tohoto neobvyklého pohádkového muzikálu s krásnými melodiemi Angelo Michajkova a něžnými texty Ivo Fischera. Za pozoruhodné považuji i výkony Ladislava Peška v roli krále a Dany Medřické jako Popelčiny macechy. Nezapomenutelná líbeznost této pohádky ji činí nezapomenutelnou i po desetiletích. A tak lze výsledek porovnání, jehož potřebnost jsem prezentoval v úvodu tohoto komentáře, shrnout do věty, že jedna z nejvýraznějších představitelek princezen v našem filmu prezentovala moderní pohádku více blízkou dospělým, zatímco druhá, důvěrnější a jakoby ztišenější a v dobrém slova smyslu tradičnější pohádka televizní, natočená ne náhodou ženským tvůrčím týmem Božena Němcová-Jarmila Turnovská-Vlasta Janečková, je bližší dětem a bukolicky idylické náladě klidu rodinného krbu. ()
Taková trošku >popelka< mezi všemi těmi českými tradičními velkopohádkami, přesto však velmi vydařený a milý - byť jen (přestože!!!) televizně černobílý - komorní muzikálek na klasické pohádkové téma... Z celé téhle inscenace je cítit (v nejlepším smyslu slova) velký vliv ženského elementu na tvůrčí potenciál zúčastněných (mimo režii i námět a scénář, asistentky režie - a tak dále... :-), přičemž dámy dokázaly vytvořit navýsost půvabnou koláž z nezapomenutelných písniček a citlivě vyprávěného - všem známého - starobylého příběhu o tom, že láska a dobré srdce nakonec všechna protivenství porazí... - - - P.S. Velká škoda, že takovouto uměřenou formou vyprávění, kladoucí důraz spíše na symboliku a poselství pohádky (než na hloupé žvanění, pitvoření a nadbytečná velká gesta) již dnešní >pohádkáři< napříč vším tím rádobyuměleckým spektrem příliš nevládnou... ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize / Turek
![Popelka - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/977/158977712_397f86.jpg)
Zajímavosti (15)
- Herečka Dana Hlaváčová, která ztvárňuje Dorotu, hraje Doru i ve filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). (acruj)
- Autorem textů písní je Ivo Fischer. Zajímavostí je, že ve zpěvnících, případně na stránkách věnovaných hudbě, můžete nalézt více slok, než zazní ve filmu. Na dotaz v archivu ČT, jak k tomu mohlo dojít, sdělili: "Lze předpokládat, že také v případě písně "Popelka" došlo k jevu, se kterým se můžete setkat u mnoha dalších českých děl - filmová skladba se stane oblíbenou a vlivem lidové tvořivosti se k ní přidá ještě několik dalších veršů nebo slov, které se pak šíří dál." (sator)
- Natáčelo se na zámku v Průhonicích, v místním zámeckém parku a přilehlém okolí, konkrétně například na mostě přes Botič pod Průhonickým parkem. (Cucina_Rc)
Reklama