Popelka

Hudební pohádka s povedenými písněmi a hudebními motivy (hlavně ten ústřední s Janem Třískou) a tak trochu ušlápnutým a zadumaným princem (tomu Třískovi by možná slušel víc, ale zase na druhou stranu jeho vandrák také nemá chybu). Dějově věrnější než některé pozdější adaptace a dobře zahraná macecha jako ukázková nenápadná mrcha. Některé herecké výkony sice někdy až trochu moc teatrální, přesto tato komorní pohádka neztratila za ta léta mnoho ze svého lesku. A Třískův Kolovrátek si moc rád kdykoliv znovu pustím. (25.12.2021)

Existence dvou českých filmových POPELEK si nutně vynucuje, když ne srovnání, pak určitě porovnání. Filmová barevná verze s Libuší Šafránkovou v titulní úloze a Gottovým rozevlátým tenorem je rozvinutější, viditelně ovlivněná vkladem východoněmecké kinematografie a bohatší či štědřejší výpravou, přesto však jasně česky svá. O několik let starší televizní pohádka je o poznání "popelkovější" a popelkově skromnější už svým černobílým zpracováním. Tehdy mladičká Eva Hrušková upoutává právě svým mládím a odlišnou, snad více rodinnější polohou pojetí Popelky. Tulák-trubadúr v Třískově romantickém a současně civilním podání je vedle dalšího zpívajícího herce Jiřího Štědroně dalším hudbotvorným prvkem tohoto neobvyklého pohádkového muzikálu s krásnými melodiemi Angelo Michajkova a něžnými texty Ivo Fischera. Za pozoruhodné považuji i výkony Ladislava Peška v roli krále a Dany Medřické jako Popelčiny macechy. Nezapomenutelná líbeznost této pohádky ji činí nezapomenutelnou i po desetiletích. A tak lze výsledek porovnání, jehož potřebnost jsem prezentoval v úvodu tohoto komentáře, shrnout do věty, že jedna z nejvýraznějších představitelek princezen v našem filmu prezentovala moderní pohádku více blízkou dospělým, zatímco druhá, důvěrnější a jakoby ztišenější a v dobrém slova smyslu tradičnější pohádka televizní, natočená ne náhodou ženským tvůrčím týmem Božena Němcová-Jarmila Turnovská-Vlasta Janečková, je bližší dětem a bukolicky idylické náladě klidu rodinného krbu. (27.01.2008)

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

Naprosto unikátní černobílá pohádka s písničkami, kde si „smutná, ubohá popelka“ prozpěvuje „proč mě nikdo nemá rád, to je to, co mě trápí“, navíc se pořád „baví s holubem“, k tomu zlá macecha „ nebreč pořád nevděčnice“ a nevlastní sestry, které ji s ničím nepomůžou „No Popelko, ty jsi se zbláznila,vždyť by si zničily ruce“ princ, který se má oženit .„Kdopak mi poradí, jak mezi tolika vybrat tu pravou ?“ A král, který by už Mojmíra rád udal „na co je ti vychování na nic samozřejmě.. Být já dneska jako ty, věděl bych si rady“. Ale i nevlastní sestry je třeba provdat „Odpočívat budete až se vdáte!“. Hejno holubů „jedno zrnko popela, jedno zrnko máčku, abys taky věděla, že máš hejno brášků“ a jejich rada a heslo „mlha přede mnou, mlha za mnou“. A princ, který pocítí „Takovou sladkou tíhu“A pro mě naprosto nezapomenutelný dialog, který jsem (dávno tomu) uměla nazpaměť : „A řekni,máš mě taky aspoň trošinku ráda? –Mám.- A vezmeš si mě, řekni, vezmeš si mě? Oznámím to otci a celému sálu a do celého světa“ Ach ta láska..“Ať jsi kdo jsi, tak jsi krásná ..... ty jsi má láska, já to vím“ . (20.10.2005)

Ani nevím přesně proč, ale tato Popelka je mi mnohem milejší než Tři oříšky pro Popelku. Možná je tím černobílým materiálem, možná písničkami "jen kolovrátku zpívej...", možná takovou zvláštní poetickou atmosférou, možná Danou Medřickou v roli macechy, možná tím, že to není na sněhu, možná tím, že to nedávají pořád dokola v TV a možná tím, že Eva Hrušková je taková mnohem křehčí a éteričtější než Libuška Šafránková. (24.12.2008)