Příběhy obyčejného šílenství

No rozhodne jeden z lepsich soucasnejch filmu, ale ani tenhle nevybocuje z rady zajimavejch filmu prakticky o nicem. Vtipu tu je dost a jsou hodne dobry a do toho nekolik smutnejch momentu a nekolik dojemnejch, ale cely by to potrebovalo nejakej vyraznejsi pribeh, kterej by film tahl kupredu. Takle se moc dlouho pohybuje na stejnym miste, na zaver se sice neco vyresi, ale presto to dej predtim nezachrani. Hodne se mi libily herci. Trojan tu hraje zatim snad nejlip, co jsme ho videl a jeho hlasky typu "No, nevim." proste nemaj chybu. Ale presto me vic zaujal jeho otec v podani Miroslava Krobota. Nevim, kde ho Zelenka vyhrabal, ale taky nemel chybu. Ostatni herci jsou taky dobri, ale nestoji za pozornost, zas tak velky role nemaj. Dobre jsem se bavil, ale na 5* to nebude. (05.09.2006)

Je niečo neobyčajného, povšimnutia hodného, na filme "Príbehy obyčajného šialenstva"? Ani nie. Možno tak jedine herecký výkon, predstaviteľa hlavnej mužskej postavy, Ivana Trojana. Ten vysoko prevyšoval mnohých svojich kolegov, ktorí si zahrali v tejto posmutnelej komédii. Je to jeden z najlepších, súčastných, českých hercov. Tento film, režiséra Petra Zelenky, obdržal v roku 2005 Cenu kritikov MFF Moskva. V Rusku mal úspech. No odo mňa dostane len nevýrazné dve hviezdičky. ** (15.07.2010)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Môj život niekto vzal, nastrihal, premietol na plátno - ja som tam sedela, dívala sa a smiala sa udalostiam, nad ktorými z opačnej strany kamery plačem. Neviem, či je toto obyčajné šialenstvo, obyčajní ľudia alebo obyčajné príbehy, ale mne sa to celkom páčilo. Nevadilo mi, že to nie je dokonalé, ani že to nemá tempo. Ale chýbalo mi niečo, čo by tie kúsky spájalo v homogénnejší celok. Zábery prírody /hoci aj letecké/ sú na to málo. Preto je to 3 a ½ *, ktoré budú ako štyri – aby ma neomíňali. (24.06.2005)

Usazen na pohodlné židli jsem se stal dobrovolným voyeurem televizními reklamami přerušované soulože režiséra s vlastní divadelní hrou. Uběhla půl hodina, 60 minut, čas se vleče jak astmatický mravenec s těžkým nákupem a já se pořád dívám na stejný kopulační pohyb. Žádná změna polohy, vložení originálního nápadu, či vzruchu. Jen okoralá rutina dlouholetého manželství, kterou by snad nakonec mohlo přebít úžasné vyvrcholení, říkám si. Hodina a půl, dvě hodiny, oči se mi klíží, ale když už jsem jednou tady, nebylo by slušné odejít. A najednou to přijde! Režisér do toho zničehonic přestane monotónně bušit, otočí se znaveně na bok a.. Usne..! Příště už ani za peníze Petře, protože tvé vtipy nejsou vůbec vtipný. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale herci si to nezaslouží. (19.08.2009)