Příběhy obyčejného šílenství

Příběhy obyčejné šílené rodiny, a šílených lidí kolem nich, které ona rodina přitahuje, .... jenom se mi zdálo trošku přehnané jak jel tím vozíkem až ke své lásce, se mi zdálo, že to bylo dělané že jel přes noc a přijel k ní časně ráno, tam měl být mnohem rychleji (( :: jinak vcelku dobré, pobavil jsem se a to byl účel filmu (24.01.2006)

Film, ve kterém vidím postupem let stále něco nového. Při premiéře jsem si nebyla úplně jistá, co nám chce Petr sdělit, ačkoli se mi to líbilo trvalo pár let, než si to lépe sedlo. Jedna věc je divadelní představení, druhá film. Teď se bavíme o filmu, který mám ráda. Mrzí mě, že k němu píšu recenzi až pár dní po té, kdy nás opustila úžasná  paní Nina Divíšková, její herecký koncert byl v tomto filmu parádní a film zase dostal další rozměr. "Baf!" (24.06.2021)

Scénář: Petr Zelenka .. „To, jak žijeme je jedna věc a většinou se s tím nedá nic dělat ... “ Petr Zelenka, ve snaze splnit obsah názvu, servíruje epizody skutečného lidského pobláznění kolem středobodu daného postavou letištního skladníka, ztvárněného Ivanem Trojanem. Ten opět výborně zahrál další ze svých podivných postaviček, tentokrát byl ale zastíněn Miroslavem Krobotem, který je tak přízemní a rozvážný, až je to dokonalé. Příběh převážně brnká na absurdní strunu hořkého životního humoru, no závěr onu prostupující tragiku silně podtrhne. „ ... ale neměli by jsme ztratit kontakt mezi sebou. Tak ahoj.“ (14.04.2006)

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)