Příběhy obyčejného šílenství

Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (17.05.2007)

Příběhy obyčejného šílenství mi přesně padly do noty. Citlivě hrající Ivan Trojan opravdu v podobě své postavy Petra zažívá denně malé šílenosti, které ovšem jeho životu dodávají správný náboj. Dále bych zmínil Miroslava Krobota, jehož naprosto charismatická postava je skvělou figurkou prolínající děj celého filmu. Tato tragikomická záležitost pro mě zkrátka byla nad výsost příjemnou záležitostí. :) (24.04.2006)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (25.03.2005)