Třináctá komnata

Film zpočátku vypadá na další z řady rodinných psychologických dramat, ale jak mě postupně vtahoval pomalu do děje plného vzpomínek, osamění, nevyřčených slov a nakonec i nadějí aby se v druhé půlce přetransformoval v působivou kriminálku plnou zvratů, s úžasem jsem zjistila, že tohle je vážně něco. Že je to nejen velmi silný snímek, ale překvapivě i originální, který se rozhodně nevidí tak často. A že jsem se k němu v myšlenkách stále vracela a chtěla se na něj podívat znovu. A pak zase. A že mi vždy nejvíce v paměti utkví úžasné rozhovory Paula a Celie a také herecké výkony jejich představitelů, nádherná novozélandská krajina a Patti Smith. No a nakonec i to, že jsem si ten film zamilovala a ted' už ho mám i mezi oblíbenými. (06.01.2013)

Největším problémem byla vysoká očekávání, která jsem od novozélandského snímku rozhodně měl. Hutné drama, kde hlavní roli hraje jedna rodina a její strašáci schovaní ve skříni, kteří postupně vyplouvají na světlo. Problémem je hodně pozvolný začátek, který je přiživován celkem dlouhou stopáží. Jako další problém vidím prolínání časových linií, která ač je často velice efektní, tak zde působí spíše zmatečně. Naštěstí má Třináctá komnata velice povedený závěr s kvalitní gradací, která ospravedlní tu předchozí hodinu a půl, kterou jste u filmu strávili. Díky bohu za to. Jinak bych byl opravdu zklamán. (20.11.2015)

Novozélandská příroda v probouzejícím se jaře je opravdu krásná. Ale kdybych z ní toho chtěla vidět tolik, tak se kouknu na přírodopisný dokument. ___ Příběh o válečném novináři, který se návratem do rodného města ocitne v další válečné zóně nevyřešených vztahů a nepromlčených vin. Snímek slušně buduje napětí a zajímavě pracuje s několika časovými rovinami. Jenže ke konci přestává být uvěřitelný. /5. 11. 12./ (05.11.2012)

Britského herce Matthew MacFadyena jsem naposledy viděl, jako skvělého pana Darcyho, v pro mě srdeční záležitosti Pýcha předsudek, kde spolu se skvělou Keirou Knightley tvořil ústřední dvojici filmu. Od té doby, jsem na něho pro svou škodu málem zapomněl. V tomoto snímku ztvárnil reportéra Paula Priora, který se po mnoha letech strávených v zahraničí vrací domů na pohřeb svého zesnulého otce a setkává se se zbytek svoji rodiny, známými a také se svou dávnou láskou. Matthew svou roli zahrál naprosto skvěle a jediného rovnocenného protihráče má ve Emily Barclay a ostatní herce včetně například Mirandy Otto není vůbec třeba hodnotit. Je to opravdu silný a strhující příběh, který graduje ve druhé polovině filmu. Příběh o smrti, lásce, odpuštění, podtřžený výtečnou muzikou Patti Smith a jejího asi nejlepšího alba Horses. (14.10.2014)

Brad McGann již bohužel nic nenatočí, ale přesto musím říct, že zase taková senzace, jak jsem se leckde dočetl, to není. V rámci dramatu (thriller to není) jde sice o více než nadprůměr a navrch s výbornými herci, ale nic až tak zásadního, co by ospravedlnilo tu vážnou a tíživou atmosféru jakože hříchů a jizev minulosti, se nestalo. Tragika postav je zde podána příliš okázale a psychologie vztahů se tím stává dost nesrozumitelnou. Vůbec všichni tu kdovíproč nějak moc trpí. Forma zde ční viditelně nad obsahem a je rozhodující pro celkový dojem z tohoto ("tak trochu" účelového) dramatu. 62% (13.12.2011)