Třináctá komnata

Film zpočátku vypadá na další z řady rodinných psychologických dramat, ale jak mě postupně vtahoval pomalu do děje plného vzpomínek, osamění, nevyřčených slov a nakonec i nadějí aby se v druhé půlce přetransformoval v působivou kriminálku plnou zvratů, s úžasem jsem zjistila, že tohle je vážně něco. Že je to nejen velmi silný snímek, ale překvapivě i originální, který se rozhodně nevidí tak často. A že jsem se k němu v myšlenkách stále vracela a chtěla se na něj podívat znovu. A pak zase. A že mi vždy nejvíce v paměti utkví úžasné rozhovory Paula a Celie a také herecké výkony jejich představitelů, nádherná novozélandská krajina a Patti Smith. No a nakonec i to, že jsem si ten film zamilovala a ted' už ho mám i mezi oblíbenými. (06.01.2013)

Skoro až detektivní drama, ve kterém máme tu čest odhalovat tajemství z bohatého života jednoho Paula Priora velmi decentním, ale zároveň neuvěřitelně napínavým způsobem. Jeho návrat ke kořenům, kde se skrývá mnohem více tajemství než, by on sám i divák tušil, začíná poměrně rozvleklým tempem, a tak vytváří iritující iluzi režijně nezvládnutého zpracování románové adaptace. Jak ale dochází k rozvíjení osobností v zapeklitých polo-odohalených situacích, lze se vcítit do role kteréhokoliv z jednajících postav, což vytváří poměrně unikátní multi-vrstevní zážitek. Přiznám se, že jsem si v průběhu dvouhodinové stopáže dovolil o sledovaném snímku učinit hned několik předčasných závěrů, mezi kterými ve výsledku nebyl žádný z nich správný. Jedná se tady o zcela překvapivé a zasloužené 4 * které kalí jen zklamávající jednoduchost finálního nedorozumění. (28.02.2014)

Nikdy bychom se neměli vracet tam, odkud jsme utekli plni hořkosti, staré rány začnou být znovu citlivé na dotek, a co víc, můžeme být bohatší o nové šrámy na duši i na těle... vše je napsáno v MacFadyenových očích, jen průběžně tápete, zda to, co se v nich odráží, je podíl viny, duševní choroby či syndrom raněného zvířete. Nestává se mně často, aby mě filmové dílo tolik pohltilo a zároveň vyvolalo vlastní duchy minulosti. Niterně bolestný zážitek. (14.07.2012)

Matthew MacFadyen má pohľad akoby prevzal na seba všetok smútok a bolesť tohto sveta! In My Fathers Den prekvapil (hoci očakávania boli nulové) autenticitou, atmosférou, miestami priam "antickou dramatičnosťou", hereckými výkonmi, fungujúcou hudbou (nikdy by ma nenapadlo, že Patti Smith je tak dobrá!). Silný film, silne psychologický a z toho jediného dôvodu mi trochu chýbala trochu hlbšia analýza postavy Celiinej matky, ktorej rola bola v podstate zásadná, aj keď sa často vo filme nevyskytuje. Brad McGann bol citlivý a vnímavý režisér/scenárista, klobúk dole, zážitok. "Je lepšie byť "nikým" niekde, ako niekým nikde"... (14.04.2014)

Matthew a ten jeho pohlad-jedna z najzasadnejsich ingrediencii atmosfery tohto film. Dalej dovtedy mnou neobjavena Patti Smith, vo skvelej rockerskej polohe, ktorej hlas dal filmu dalsiu intenzivnu farbu. Film je poskladany z mnohych emocii, ktore sa vzajomne miesaju, s prevahou tych negativnych a bolestnych, a prave preto to nie je filmova zalezitost pre kazdeho. Nic povrchne, ale postupne odhalujuce sa sukromne tajomstvo jednej osoby, ktore so sebou prinasa aj svoju ''obet''. (06.05.2014)