Občanská výchova

"Kdo do třiceti nevolí levici nemá srdce, kdo po třicítce nevolí pravici, nemá rozum." Film o třech docela dosti levicově orientovaných kamarádech žijících svým vlastním způsobem a odmítajících kapitalismus. Svým způsobem (přerovnávání věcí v domech) bojují, proti zlým kapitalistům, než se jim jedna akce nepovede a oni skončí na odlehlé chatě s buržoustem jako rukojmím. Tady to teprve celé začíná nabírat obrátky a spád. Opravdu jsem byl tímhle filmem mile překvapen. (19.12.2007)

Tak tenhle film měl docela příznivé recenze, tudíž jsem se na jeho dívání těšila a musím říct, že nelituju těch dvou hodin s ním strávených. Film je takové syrové vylíčení příběhu jedné trojky mladých lidí, myslím, že to vylíčení se jim povedlo a tím pádem u mě film dostává body za docela reálný příběh, klidně se to může stát. Film ale taky působí místy někdy depresivně, mladí neví jak z toho problému ven a navíc jim scénarista přichystal ještě milostný trojúhelník. Film jako takový by se dal rozdělit na dvě poloviny. První - více zábavnější a akčnější, napínavé. Druhá půlka - moc se mi líbily rozhovory hlavních hrdinů s uneseným, jejich úvahy o bohatství x chudobě, lidech, světě, problémech, penězích, životě a systému. Musela jsem o tom pak přemýšlet a to mám ráda. Jinak z celého příběhu vyznívá, že hlavní postavy vlastně vůbec nejsou špatní lidé, dělají vše jen proto, že je k tomu donutily okolnosti... No zkrátka, film se mi líbil, poučil mě a zároveň nenudil a strávila jsem u něj příjemné dvě hodinky, takže doporučuju nejenom všem mladým, protože to stojí za to, není to tupý, ale dost chytrý film s dobrými a přesvědčivými hereckými výkony. (05.12.2013)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)

Brilantně napsaný a zručně na "ručku" natočený film o zajímavých (a k dlouhým rozborům vhodných) věcech. Občanská výchova je vynikající hlavně v tom, že v mnohých momentech má tendeci sklouznout tam, kam by si dívák nepřál, ale vždycky z dané situace inteligentně vybruslí a uhne na správnou kolej. Zdatně se vyhýbá všem možným klišé. V některých momentech jsem se opravdu o vývoj příběhu bál. O to víc jsem byl spokojen se závěrem a odešel z kina stoprocentně spokojen. Kino bylo prázdné, což je mi v případě takového klenotu líto, ale jsem rád, že já jsem si tento film našel, a pozval na něj přátele, kteří mi posléze poděkovali, že jsem vybral výborný film. Tečka. (03.10.2005)

Tahle minimalistická Občanská výchova má jistě své kouzlo, ale je stejně moralistická jako ta ve škole. Myslím že i v relativně blahobytném Německu za každým eurem stojí dřina a není třeba odsuzovat člověka, který půlku výplaty neposílá dětem v Africe (tak jako posledních padesát let a nic se nezměnilo). Člověk by už jenom čekal obraz zlého kapitalisty s cylindrem a dolarovým pytlem v ruce. Příběh končí nikterak dramaticky a jediné poučení, které si odnesete, je zhruba takové: Nezkoušejte nic změnit. Hlavně ne sebe. (30.06.2008)