Občanská výchova

Sympatická trojice, která se plácá ve věcech lásky, zato je přesvědčená o pravdivosti svých společenských postojů, které prosazuje i za cenu - řekněme - velmi umírněného násilí. Potud fajn snímek. Ale SPOILER, SPOILER, SPOILER co ten konec?! Působil na mě až ironicky, ale nezáměrně. _______OK únos pracháče se může po pár dnech změnit ve svého druhu spojenectví, zvlášť, když si boháč rozpomene na své revoluční mládí. Jenomže tady to vypadá, jakoby si ke své vile s bazénem, vozovému parku a jachtě ještě řekl: "Co mi tak chybí ke štěstí, když už všechno mám?" A nakonec si tedy koupí ještě svoji soukromou revoltu i se skupinkou revolucionářů. A mladá parta může dál bojovat proti konzumu a hromadění majetku za pomoci pracháčových drahých hraček a nashromážděného konta, kterými tak pohrdá. ----- Hodně rozporuplné, ne? /24. 6. 14./ (24.06.2014)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Zaujímavý triler, ktorý mieša klasické schémy s pomerne hlbokou výpoveďou. Podobne ako SNÍLCI, ukazuje nám pohľad na svet okolo nás prostredníctvom trojice mladých idealistov. Oproti Bertolucciho filmu je Edukators menej "umelecký", ale o to priamejší a údernejší. "Undergroundová" kamera veľmi pôsobivo podtrháva relitu, mladí herci sú viac ako uveriteľní a hudba to celé podkresľuje a dodáva filmu švih (- dokonca, keď na konci zaznie "pesnička zo Shreka" je to také pôsobivé, že som prízrak zeleného zlobra okamžite zapudil). Film je vystavaný hlavne na dialógoch, ktoré vedia vtipným spôsobom poukázať na mrazivú realitu... (28.02.2007)

Pan režisér si nebyl jistý, jestli chce natočit romantický film o milostném trojúhelníku, nebo sociálně kritické drama, případně antikapitalistickou agitku. Tak použil od každého něco, mezery vyplnil nudnou vatou. Již od počátku je jasné, komu režisér straní, ve své čitelnosti překonává i Michaela Moora. Samotný námět by měl potenci, aby se stal dobrým a možná i záživným filmem. Jen by režisér musel vědět, co vlastně chce natočit. A hlavně by se nesměl bát svůj film sestříhat. (24.06.2015)

Ja osobne som výpoveď filmu nevnímal ako ideologickú,filozofickú či politickú. Videl som to skôr ako konfrontáciu naivných ideálov humanizmu a tolerancie spojených zo všetkými aspektami mladosti z tvrdou realitou, no nejasným otvoreným koncom ktorý nemoralizuje, nesúdi a nehlása čo je dobré a čo zlé. 127 minút debát o niečom a o ničom zvažovanie pre a proti no rozhodne nemožno povedať že doba venovaná Občianskej výchove bola zabitým časom. U mňa na štyri. (21.08.2011)