Občanská výchova

Moc se mně líbilo jak to mládí a rebelství bez příčiny pomalu střídalo dospívání a rebelství z příčiny. Och ty neměcké filmy jsou tak hezky vyspělé. První divočejší část střídá inteligetní vztahová dialogovka, která vynikajcí divácký vývoj. Daniel, Julia a Stipe v jednom z prvních svých velkých filmů s ohledem na zdejší přirozený a suverenní herecký projev bylo jen otázkou času, kdy z nich vyrostou herecké superhvězdy evropsko-německého formátu. (19.08.2017)

Někdo rád holky, jiný zas rebelii. V případě Občanské výchovy šlo jen o holku jednu, ale to nevadí, ta tam totiž byla spíše do počtu. Důležitější byla ta vzletná mladická idea o spravedlivé budoucnosti, za kterou by se nemusel stydět ani Fidel Castro. Chvilku jsem jim to i žral, ale čím víc film nabíral minut, tím víc jsem měl chuť jim nechat za tak stupidní nápady nabančit anebo je aspoň zavřít .. jen tak .. (30.07.2013)

Na začiatku zaujímavé, potom rýchlo pochopené, že pôjde výlučne o ľavicovú agitku antiglobalistického charakteru nemeckého typu, ktorý je ideológiou chudobných proti bohatým, čo je do veľkej miery sympatické, kým sa to nemení na komunizmus 21. storočia, kde rozkazovať budú povaľači, flákači a menšiny na úkor šikovných. Príbeh nie je zlý, má svoj dôvtip, dáva veci na zamyslenie, no je trocha zbytočne krížený medzivzťahovými úskaliami ústrednej trojice. (24.03.2024)

Film, ktery sice otevrene hlasa o ekonomickych problemech a socialnich rozdilech lidstva na tomto svete. Je to spise takove volani do tmy, navic plne klise. Hazenim sedacek do bazenu se toho opravdu moc nevyresi, namet ale spatny neni. Osobne se mi vice libila druha, mene "akcni" cast na horske chate. Konfrontace starsiho a bohateho vs. mladi a idealy... Misty film pusobi trochu televizne. Z hercu me potesil Daniel Bruhl, ktery opet ukazal, ze hrat umi. (26.02.2012)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)