Občanská výchova

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)

„ Vychovatelé“ Jan a Peter mají zásady a ideály. Julie ta má navíc vztek Svůj vzdor proti konzumnímu způsobu života dávají najevo sice poněkud naivním a fyzicky namáhavým způsobem, ale o správnosti a údernosti svého počínání jsou skálopevně přesvědčeni. Jedna nepovedená akce a „zachraňování světa“ se scvrkne na zachraňování sama sebe. Musím přiznat, že jsem velmi netrpělivě čekala, jak se trojice revolucionářů z té šlamastyky dostane a závěr mě skutečně překvapil. Film taky. (04.09.2005)

Brilantně napsaný a zručně na "ručku" natočený film o zajímavých (a k dlouhým rozborům vhodných) věcech. Občanská výchova je vynikající hlavně v tom, že v mnohých momentech má tendeci sklouznout tam, kam by si dívák nepřál, ale vždycky z dané situace inteligentně vybruslí a uhne na správnou kolej. Zdatně se vyhýbá všem možným klišé. V některých momentech jsem se opravdu o vývoj příběhu bál. O to víc jsem byl spokojen se závěrem a odešel z kina stoprocentně spokojen. Kino bylo prázdné, což je mi v případě takového klenotu líto, ale jsem rád, že já jsem si tento film našel, a pozval na něj přátele, kteří mi posléze poděkovali, že jsem vybral výborný film. Tečka. (03.10.2005)

Naprosto diletantsky natočená, ideově závadná báchorka s totálně pitomými postavami a ještě pitomějšími dialogy. Žvásty o revoluci, aniž je jasné, jakou tu revoluci vlastně chtějí udělat, boj proti systému, horním deseti procentům a soucit s čínskými dělníky. Toto je matrix. To jsou lidé vážně tak hloupí? Za poslední roky mě nic tolik nevytočilo. (18.03.2010)

Zhruba tak do půlky filmu jsem vážně přemýšlela o pěti hvězdách. Film mi přišel dokonale výchovný, jak už samotný název vypovídá, rebelský, svižný a správně ideologický. Mladý Brühl tento pocit ještě podtrhával, a s jeho názory jsem v hlavě zběsile souhlasila, jeho postava Jana měla myšlenky, které by měly trápit každého z nás. Při odjezdu na chatu s uneseným zbohatlíkem ale film dostal hvězdy nakonec čtyři, protože horská rekreace byla bohužel až křečovitě dlouhá a přiznejme si to, nějaké scény vynechány být mohly. Střídalo se chvilkové napětí, že z toho nakonec bude drama, s chvilkovým zklamáním, že vlastně teda ne. Ocenit se ale musí ztvárnění přátelství, které jsem tak silně už dlouho z žádného filmu necítila. Poslední záběr na vzkaz na stěně byl více než skvělý a neříkám, že jsem z kina neodcházela plná vnitřního rozporu a odporu ke společnosti, ale fakt mi to zavolání policajtů přišlo hrozně zbytečný. (18.08.2016)