Občanská výchova

Proměnit život: Arthur Rimbaud. Změnit svět: Karl Marx. Mladí hrdinové Občanské výchovy: obojí, svým naivně zaslepeným způsobem, zatímco buržoazní hrdina je tady analogie Joschky Fischera: v mládí revolucionář, ve zralém věku byrokrat. Daniel Bruhl mi připomíná mé známé, kteří pod praporem anarchismu/ enviromentalismu/ hnutí pravdy a lásky pořvávají na demonstracích hesla, valchují brdské lesy a drasticky snižují svůj energetický příjem. Debata s nimi-zvlášť pokud nesouhlasíte- je ovšem přínosnější, než tenhle plytký snímek o nepovedené revoltě. Popovídej si se svým radikálem naživo:) (26.06.2008)

Občianska výchova je podľa mňa prototypom antifestivalového filmu. Ona divákovi totiž všetky svoje myšlienky vtĺka takým razantným spôsobom do hlavy, že niet už nad čím premýšlať, alebo nachádzať vo filme ešte niečo pod povrchom, resp. medzi riadkami. No a art by mal byť práve o nedopovedanosti, o hľadaní metafor a alegórií. Spomínam to kvôli dodatku distribútora o reakcii na film v Cannes, asi sa jednalo o projekciu pre základné školy. Zaujímavejším sa film stáva prechodom do trilerového žánru, lenže bohužiaľ nie napínavosťou, ale odfajkávaním si všetkých možných klišé únosových filmov. Weingartner určite videl množstvo holywoodskej komercie a tak presne vie, kedy čo použiť. Je to síce negatívum filmu, lenže aspoň sa bolo po citovom vydieraní prvej tretiny na čom baviť a čas začal ubiehať rýchlejšie. Otázne je, či by nebolo vhodnejšie ako hlavnú postavu napísať zajatca, ktorého dilemy a radosť z dočasného návratu do idealistickej mladosti mi pripadali zaujímavejšie, ako hádky a milostné pletky naivného trojlístka. To je potom kontroverzný aj záver, kde by som privítal viac optimistickejšie vyznenie, ale je to vec pohľadu a nehádam sa, že niektorí ľudia sa po "zmene" už k vlastnej prirodzenosti nevrátia. Občianska výchova je naivne natočený film, plný žánrových klišé (nesmie chýbať samozrejme ani to, že ak sa do veci zapojí žena, všetko sa pokazí), lenže vďaka solídnemu tempu a remeselnej zručnosti režiséra nenudí a ja by som ho nazval akýmsi pseudoart quilty pleasure. (16.08.2013)

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)

Sympatická trojice, která se plácá ve věcech lásky, zato je přesvědčená o pravdivosti svých společenských postojů, které prosazuje i za cenu - řekněme - velmi umírněného násilí. Potud fajn snímek. Ale SPOILER, SPOILER, SPOILER co ten konec?! Působil na mě až ironicky, ale nezáměrně. _______OK únos pracháče se může po pár dnech změnit ve svého druhu spojenectví, zvlášť, když si boháč rozpomene na své revoluční mládí. Jenomže tady to vypadá, jakoby si ke své vile s bazénem, vozovému parku a jachtě ještě řekl: "Co mi tak chybí ke štěstí, když už všechno mám?" A nakonec si tedy koupí ještě svoji soukromou revoltu i se skupinkou revolucionářů. A mladá parta může dál bojovat proti konzumu a hromadění majetku za pomoci pracháčových drahých hraček a nashromážděného konta, kterými tak pohrdá. ----- Hodně rozporuplné, ne? /24. 6. 14./ (24.06.2014)

Pan režisér si nebyl jistý, jestli chce natočit romantický film o milostném trojúhelníku, nebo sociálně kritické drama, případně antikapitalistickou agitku. Tak použil od každého něco, mezery vyplnil nudnou vatou. Již od počátku je jasné, komu režisér straní, ve své čitelnosti překonává i Michaela Moora. Samotný námět by měl potenci, aby se stal dobrým a možná i záživným filmem. Jen by režisér musel vědět, co vlastně chce natočit. A hlavně by se nesměl bát svůj film sestříhat. (24.06.2015)