Neviditelné děti

Poviedkové filmy majú schopnosť zaujať a v tomto prípade aj podporiť dobrú myšlienku, ale nedokážu zabrániť rôznorodosti pohľadov na problém i dosiahnutého výsledku v jednotlivých prípadoch. Zaujali ma časti nakrútené Spikeom Lee, Emilom Kusturicom, Katiou Lund a Johnom Woo, ale aj na zvyšných sa dalo nájsť niečo zaujímavé. Myslím si, že existuje viacero dôvodov, aby si ľudia tento film pozreli, obávam sa však, že naň pomerne rýchlo zabudnú. (07.07.2011)

Moc se mi líbil třetí a poslední příběh (dívka nakažená HIV a dívka žijící jen s 'dědečkem'), oba výborně vystihly pocity dětí i situaci kolem nich. Při těch dvou jsem si opravdu připomněla, jak dobře na tom většina lidí je a jak si často vůbec neuvědomujeme, co všechno máme. Exuperyho citát má na konci filmu obrovskou sílu. (20.12.2009)

Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. (13.01.2009)

Tanza (Mehdi Charef) 4* - příběh z afriky, z prostředí dětských bojovníkdy, kdy Tanza by radši seěl ve škole a měl normální dětství, než aby zabíjel. Blue gypsy (Emir Kusturica) 3* - příběh o cikánovi, kterému je lépe v ústvu než na svobodě, má to humorné prvky, ale celkově nic moc. Kusturica, ale jinak točit neumí. Jesus children of America (Spike Lee) 4,5* - příběh holčičky z amerického černošského gheta, která musí řešit věci za které nemůže. Zato její rodiče jsou na přesdržku. Bilu e Joao (Katia Lund) 4,5* - příběh z Brazilských smetišť, příběh pevného pouta a vynálezavosti jak přežít. Taky ukázka blízkosti a vzdálenosti bohatého a chudého života. Zajímavé prostřihy s videohrou. Jonathan (Ridley a Jordan Scott) 2* - těmhle toto téma neměli vůbec svěřovat. Dobrá kamera, střih a hudba nahrazují příběh o ničem. Jednoznačně nejhorší příběh filmu. Ciro (Stefano Veneruso) 3,5* - příběh z Itálie. Kdy děti musí krást, aby měly na běžné požitky normálních dětí, respaktive dětí s normálními rodiči. Song song and little cat (John Woo) 5* - dojemný a zároveň drsný příběh holčičky, která měla sen jít do školy. Nakonec její oporou po strátě dědečka je věc z druhé strany břehu, ze světa neuvěřielně bohatých a rozmazlených. Nejépe ukázány pojítka a rozdíly mezi těmito světy. Nejlepší příběh na závěr. (20.06.2009)

Sedm krátkých filmů zhodnotím postupně: První kraťas TANZA Mehdiho Charefa je opravdu špatný začátek. Samolibá sr*čka, která má na 15 minutách výpovědní hodnotu asi jako fotka dítěte se samopalem. Jasně, je to k politování, ale když vám režiséř neřekne, proč jsou v takové situaci, jejich důvody ani okolnosti, tak s nima nemůžete soucítit. Absolutně bez nápadu natočených pár dětí s kalašnikovem. odpad. Druhý snímek BLUE GIPSY od mého oblíbence Emira Kusturici už je někde jinde. Krásně ukazuje, jak to vypadá v pasťáku na balkáně i "praktiky" cikánské rodiny. Hrdinu si i na 20 minutách oblíbíte, pobavíte se a nakonec se můžete zamyslet...balkán je nám přeci jen docela blízko. ****. Spike Lee natočil JESUS CHILDREN OF AMERICA jako takové rodinné drama z New Yorku (jak jinak). Je to drsný a nepřívětivý snímek, ve kterém hrají roli drogy a AIDS rodičů a bezmocné dítě. ***. Kátia Lund přispěla povídkou BILU E JOAO. Dojemným pohledem na jeden den života malých sourozenců v Sao Paolu, bydlících ve slumu a živící se sběrem plechovek a papírů. Příjemný snímek o tom jak to doopravdy chodí. ***. U tajemného JONATHANa od R. a J. Scottových mi poněkud unikl smysl. Muž je opět chlapcem, mezi dětmi ve válce? Trochu zvláštní. **. CIRO Stefana Venerusa ukazuje italské děti ve spárech kriminality, ale příběh, víc než co jiného, nudí. **. John Woo chtěl svým SONG SONG AND LITTLE CAT ukázat nejspíš kontrast mezi dětstvím v bohatsví a chudobě. Ale komunistické škola jako dětský sen? A stejně dost bez nápadu. **. Celkově to není špatný počin. Určitě donutí k zamyšlení, i když v mém případě utíkaly myšlenky i k UNICEFu, zda se jen nepotřeboval zbavit většího obnosu peněz. Určitě to šlo udělat lépe... (09.01.2009)