Les Enfants invisibles
Neviditeľné deti
All the Invisible Children
Obsahy(2)
300 miliónov detí a mladistvých na svete trpí hladom. Asi 100 miliónov nikdy nezačalo navštevovať školu. Všetkým týmto deťom je venovaný film Neviditeľné deti. Sedem krátkých filmovych príbehov od siedmych uznávaných režisérov, z ktorých každý sa zameral na vážnu situáciu iného detského protagonistu v inej časti sveta. John Woo režíroval čínsku časť, Ridley and Jordan Scott (Veľká Británia), Spike Lee (USA), Stefano Veneruso (Taliansko), Katia Lund (Brazília), Mehdi Charef (Afrika) and Emir Kusturica (Srbsko a Čierna Hora). Táto skupina významných režisérov z rôznych krajín sveta a rozličných náboženstiev natočila v osobnom ponímaní epizódy odrážajúce dramatické ľudské osudy. Príbehy sú odlišné, ale majú jednu spoločnú vec – ich hrdinami sú deti, ktoré nežijú tak, ako by vo svojom veku mali žiť. Ich každodenným údelom sú vojny, hlad, choroby, zanedbávanie, týranie, či život na ulici. Tento projekt má za cieľ, využívajúc komunikatívnu a evokujúcu silu kina, zvýšiť obzor poznania a citlivosti voči dramatickej existencii detí v rôznych častiach sveta. Zobrazuje deti, ktoré sú pričasto nechránené a ignorované, a tiež má zosilniť pocit solidarity vzhľadom na ich ťažké životy. Táto unikátna ambiciózna medzinárodná produkcia, ktorej zisk bude zozbieraný a uložený vo „všetkých neviditeľných deťoch“ pomôže fondu, ktorý bude financovať zdravotnú starostlivosť, stravu a vzdelávacie programy pre deti v Afrike a tiež bude spolupracovať s UNICEF a the United Nations World Food Programme. Film bol nakrútený v spolupráci s Ministerstvom zahraničných vecí Talianskej republiky, Svetovým potravinovým programom Spojených národov (WFP) a fondom UNICEF. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Neviditeľné deti sú presne také, ako sa podľa témy a mien režisérov dalo čakať. Čiže smutné a vysoko profesionálne natočené. Syndróm poviedkových filmov, nevyrovnanosť jednotlivých poviedok, je preto v tomto prípade zažehnaný. Aspoň v mojich očiach. Ide o to, ktorá vás emocionálne zasiahne najviac. U mňa po emocionálnej stránke vedú John Woo a Spike Lee. Scott je najpoetickejší, Kusturica obligátne najbláznivejší a Charef najdrsnejší. Neviditeľné deti by mali mať každý rok nové pokračovanie, vždy ďalších sedem poviedok z ďalších siedmych krajín sveta, až pokým by v nich nebol obsiahnutý celý svet. A potom všetko odznova, pretože svet sa nezlepší. ()
Dlouho se mi tento film motal do front "chci vidět", protože se na něm podílelo vícero známých režisérů. Nakonec jsem se k němu dostal - film jé sérií několika kratších povídek, každá s jiným režisérem, které představují problémy dětí v nejrůznějších místech světa, které musejí často žít za velmi těžkých podmínek na okraji společnosti. Dobře, že se na to upozornňuje, chvályhodný projekt a problémy nejenom k zamyšlení, ale hlavně k řešení. Filmově hodnotím průměrem. ()
Celkem očekávaný průběh měl povídkový projekt několika slavných jmen. Násilí a bezpráví páchané na těch nejmenších je nevyčerpatelnou studnou, tudíž je trochu škoda, že se tématu jen někteří zhostili s pořádnou dávkou invence. Přesto rozhodně zahřeje, že i přes velikost svých jmen se takový Scott, Woo nebo Spike Lee rozhodli udělat něco správného. Vzniklo tak sedm krátkých příběhů, které se dotýkají extrémně krutých podmínek pro život dětí. Některé příběhy jsou předvídatelné, jiné nás zavádí i mimo primárně nebezpečné zóny třetího světa (Spike Lee poukazuje na nebezpečí AIDS na příběhu černošské dívky v srdci New Yorku), další minipříběh je mile optimistický (sympatická story o dvou sourozencích na prahu chudoby v ulicích Sao Paula), v jiných se moc tlačí na pilu a přímočaře se jde po emocích (John Woo a jeho bohatá a chudá holčička), v jiných případech se myšlenka minula s účinkem (Jordan a Ridley Scottovi nebo Stefan Veneruso). Takže Brazilka Kátia Lund a Američan Spike Lee za ****, zbytek je spíše zklamáním!! ()
'All the Invisible Children' je ďalší zaujímavý režisérsky projekt (po 'Hire' - series, či 'New York Stories'), v ktorom sú na jednu tému vyzvaní viacerí režiséri, aby spracovali látku po svojom, ukázali ako si s ňou poradia každý z iného uhla pohľadu. Niektoré z minipríbehov sú emocionálne na skutočne trýznivej úrovni a dokážu za dvadsať minút navodiť v človeku toľko pocitov a myšlienok, koľko nie sú schopné filmy s lepšími scenármi. Iné naopak vzali problematiku s nadhľadom a ponúkajú skvelé citlivé a senzitívne príbehy. Určite si každý divák nájde svoj príbeh, na ktorom si bude ulietavať a zamiluje si ho, ostatné však kvality rozhodne tiež nestrácajú. Nejdem rozpitvávať každý príbeh sólo, dokopy na mňa totiž zapôsobili veľmi sugestívnym domom. Avšak neubránim sa a musím vyjadriť sklamanie z premotivovaného prídavku Ridleyho Scotta a jeho dcéry Jordan. 80%. ()
Je fakt, že jsem čekal o trochu víc, ale nejsem zase kdovíjak zklamaný. Většina filmíků je lehký nadprůměr a nedá se říct, že by mě některý z těch sedmi příběhů vyloženě nudil. Za nejlepší minisnímek (který celý film vytáhl hodně vysoko) považuji Leeho HIV drama, za nejslabší pak asi ten Kusturicův (Emir holt není můj šálek kávy). TO SHUSHIKA: Ty jsi jako dítě přemýšlela o tom, jestli je škola komoušská nebo ne? Já si jako dítě chtěl hrát a jestli jsem měl červený šátek přes krk nebo ne, to mi vážně v mých sedmi bylo úplně jedno. ()
Reklama