Neviditelný

Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. (22.06.2020)

(pozor plné spoilerů) Jelikož Neviditelný patří k mým oblíbeným knihám, nemohu se nepozastavit podrobněji a nesrovnat. Co do obsazení, skvěle tu sedí Záhorský v roli slabošského Hajna, ostatní jakžtakž padnou, jen ten Munzar tentokráte hraje tak na půl plynu a mnohotvárnosti hlavní postavy v předloze zůstává mnoho dlužen, což je možná také vina scénáristy - adaptéra. Štěpánek povyšuje jinak spíš okrajovou postavu lékaře svým chápavým humanismem. Šílenství je podáno velmi decentně, režisér se pečlivě vyhýbá všem exponovaným scénám (Cyrilův násilný pokus, Sonina sebevražda či razantnější projevy nemoci), tíživou atmosféru se snaží navozovat zejména disonantní hudba. Slušnou dávku šílenství zato projevil architekt dekorací - nejen že do interiéru vily na mnoha místech napral reklamní plakáty z továrny, ale u těch jeho všudypřítomných divoce vzorkovaných tapet (které jsou dokonce i v továrně v kanceláři) člověk jen lituje, že je film černobílý. V barvě by to byla asi dost síla. Zajímavé je, že tato i pozdější adaptace se zbavují role osudu či Boha, jak ho vidí sám autor ústy hlavního hrdiny. V obou tuto roli přebírá ženský element. V Bělkově inscenaci je to v závěru triumfující tetička, zastánce starých pořádků, ve Svobodově filmu je to zcela jinak uchopená Katy, nakonec ctižádostivější než sám inženýr Švajcar. (08.10.2018)

Vlastně je zajímavé, že tehdy uměli natočit v televizi tak neobyčejně dojímající a strhující dílo od začátku až dokonce a tyto vlastnosti neztratil tento film ani dnes. Už od prvního okamžiku dokáže bezvýhradně zaujmout a podmanit si vnímavého diváka. Myslím, že psychologie jednotlivých postav je zde naprosto perfektní, jde vlastně o herce, kteří svými schopnostmi dokázali, že už tehdy patřili k elitě českých filmových představitelů. Jenom je škoda, že takové filmové skvosty se válejí v plechových krabicích po štosech v archívu české televize. Byl jsem nadšen, že tento film znovu uvedla Česká televize, protože kopie s videa VHS, kterou jsem měl možnost vidět, byla takřka nečitelná. Je jasné, že tento film potvrzuje, že lze natočit opravdové drama i bez přehnaných násilných konstrukcí filmových obrazů mnohokrát dnes natáčených. (04.04.2009)

Po dokoukání filmu (podle knižní předlohy Neviditelný) Prokletí rodu Hajnů(1988) jsem byl nadšenej. Zároveň jsem ale zjistil, že knižní předloha Neviditelný už jedno filmový zpracování se stejným názvem jako kniha má. Navíc dle zdejšího hodnocenej ještě líp hodnocenej než Prokletí rodů Hajnů. Takže to nešlo nevidět. Samozřejmě se neubráním srovnání těchto dvou filmů. Neříkám, že je tohle filmový zpracování špatný ale u mě ve všech směrech vyhrává Prokletí domu Hajnů. Neviditelný má sice trumfy v podobě hereckých es ale ani to nestačilo. Třeba v roli tetičky u mě jasně vítězí Valerie Kaplanová z filmu z roku 1988 nad Leopoldou Dostálovou. Neviditelný mělo sice celkem ucházející atmosféru ale zdaleka né tak hutnou jako v Prokletí rodu Hajnů. A určitě jsem při sledování neměl tak znepokojivej pocit jako u Prokletí rodiny Hajnů. Závěrem z toho vyplívá, že nesouhlasím se zdejším hodnocením. Prokletí rodu Hajnů vs Neviditelný 5⭐ku 3,5(slabší 4)⭐ (22.02.2023)

Že byl Rudolf Hrušínský geniální herec netřeba vést dlouhosáhlé disputace. Ale viděli jste ho někdy geniálně zahrát, aniž by promluvil jediné slovo? Poctivě je však nutno říci, že přes titulní roli, je zde jen okrajový a skvělé výkony podali i jiní, kteří se ve filmu objevují po celou dobu. Skvělá adaptace románu Jaroslava Havlíčka. (11.05.2009)