Zákony pohybu

Je celkem zajímavé sledovat realitu socialistického podniku z doby kulminující normalizace. Tedy zajímavé by to bylo, kdyby v hlavní roli byl nějaký herec, který umí emoce vyjadřovat i jinou formou, než intenzitou cenění zubů. V posledním díle už jsem o Vrabcovy zuby měla vážně strach. Tedy ne že by mi nějak záleželo na jeho chrupu, ale pojala jsem neblahé tušení, že Vrabcovy zuby opustí jeho ústní dutinu a vydají se samostatně do života. Při představě, že budu s Vrabcovým chrupem sdílet jednu místnost, se mi neudělalo nejlépe. Seriál bych doporučila nikoliv zájemcům z řad topenářů a přidružených profesí, ale především dentistům jako studijní materiál, jak moc dokáže jedinec mužského pohlaví vycenit svůj chrup, aniž by se cítil v ohrožení. Co by Vrabec dělal, kdyby se ohrožen cítil, raději nedomýšlím. (16.09.2019)

V hlavní úloze se představil tehdy v TV dosud neznámý Viktor Vrabec, člen činohry v Plzni. Dobová noticka představuje Zákony pohybu takto: Třináctidílný seriál pravdivě ukazuje prostředí dnešní továrny a dělníků, dosud nezpracované téma. Nepředvádí jen výrobní problémy, ale všestranně zobrazuje lidské portréty dělníků, inženýrů a vedoucích pracovníků a ukazuje i jejich soukromé osudy a vztahy, které ovlivňují celý příběh. * scénář Lumír Dvořák, Miloš Smetana - režie Evžen Sokolovský - premiéra 1979 (28.08.2004)

(13/13) Evžen Sokolovský, svého času jeden z nejprogresivnějších divadelních režisérů, je v širším diváckém povědomí zapsán především jako spolupachatel těch nejohavnějších televizních škvárů. Muž na radnici, Okres na severu, Gottwald, Chlapci a chlapi... a Zákony pohybu. Tato takřka románová odysea, jejímž autorem není, zcela neočekávaně, dvorní scénárista Dietl, nýbrž mistrův osobní žák Miloš Smetana, jsa zasazena, jak jinak, do dalšího z mnoha průmyslových koncernů, přináší mimoděčné svědectví o tom, jak se v praxi (z)hroutila vize plánovaného socialistického hospodářství. Míra kritického pohledu na události v Radianě by ovšem neměla jakkoliv překvapovat: tento poněkud zúžený obzor se záměrně vyhýbá kontroverznímu hodnocení stávajícího systému (politického i výrobního) a na pranýř s okázalou přímočarostí uvazuje selhavší odpadlíky, degradované morálně i společensky. Zkostnatělý ředitel (Růžek), který je po zásluze odvolán a poslán do penze, lajdáci (rozkošná dvojka Faltýnek & Somr), intrikující kariéristé (Munzar), zbrklí a ješitní vizionáři (socialistický playboy s velkým egem Štěpnička), zásadoví byznysmeni ze Západu (Ševčík, jak jinak)... V kontextu téhož je, jak už to v seriálech podobného ražení bývá takřka železným zvykem, žádoucí, ba přímo nevyhnutelné, aby se nad tím lidským šlendriánem rozlézajícím se jako rakovina nekontrolovatelným růstem zjevil anděl dokonalé čistoty a nedotknutelnosti, jakýsi prototyp ideálního muže nové doby, který jako mávnutím kouzelného proutku nastolí pořádek. V příkladně prkenné herecké interpretaci Viktora Vrabce se ovšem tento neochvějný apoštol socialistického průmyslu jeví jako veskrze nedůvěryhodná a směšná marioneta z pimprlového divadýlka pronášející jen uhlazená prázdná slova. Sokolovského seriál je ale svým způsobem jedinečným, neopakovatelným a nenahraditelným zdrojem kulturního i občanského povědomí o dodnes ne zcela zmapovaném období tzv. normalizace (1970 – 1989). Pomineme-li obsah, jakkoli schematický, je vlastně docela zábavné sledovat, jak Sokolovský pracoval. Všechna ta jeho klišé, neinvenční režijní postupy, stejné prostřihy i zlověstné hudební předěly, opakující se herci, kteří jdou ze seriálu do seriálu... Zákony pohybu, které se teprve nyní, po čtyřiceti letech od svého vzniku, znovu objevily na televizní obrazovce, patří s přimhouřením očí ještě k těm "měkčím" seriálům. A diváci mají na vybranou: buď nadávat, nebo se smát. (31.12.2018)

Labůžo. Kam se hrabe Dietl nebo ve stejném roce rozjetý Dallas. Vhodné jen pro hard core diváky, všem ale doporučuji dadaistický 3. díl "Černý Petr". Zákony pohybu na nechtěnou férovku ukazují absurdnost tehdejších socialistických ekonomických vztahů, resp. celého sytému, v němž tím nejhorším, co může firmu potkat, jsou zakázky. Ale n.p. Radiana to zvládne. Stejně jako podniky Jádrostav, Betona nebo Kotlana. Na co se můžete těšit? Zvláště na Munzara jako zlého prospěchářského náměstka (taková postava nesmí chybět v žádném podobném počinu) nebo Štěpničku jako lehkomyslného, leč poctivého inženýra, který poctivě ojede všechno, co se hýbe, čímž zdravě vyvažuje seriózní milostné příběhy podávané v cudném stylu 19. století. Ve svých klasických polohách např. Vala (předseda závodní rady KSČ), Kodet (žel jen vedlejší role nějakého obchodního agenta Jádrostavu) a na koupališti přiznané bradavky i s dvorci Lenky Kořínkové. Jediným nedostatkem je absence Moučky, Urbánek je jako okresní tajemník dost marnej. Nelze si nevšimnout, že: 1) Mezi ženskými postavami prezentovanými zde jako šukézní (a není jich málo) není ani jedna bruneta,  naopak megery (Munzarova choť a Hájkova bývalá) jsou brunety obě. 2) Floutkovský a neukázněný, leč v jádru dobrý  inženýr Štěpnička čte Svobodné slovo, kdežto Munzarův tchán v buržoazním županu Lidovou demokracii (ne že by se tam mohli dočíst něco jiného než v Rudém právu, ale tituly jsou mnohomluvné a měly každý svou tradici). Vy čtěte: Marthos, liborek_, Ej Hlemýžď, Big Bear, slunicko2. (17.03.2024)

Evža tentokrát bez Jardy Dietla, ale jinak v plné parádě. Radiátory, slévárna, vrátnice, ráznej soudruh direktor, sukničkářskej vývojovej pracovník, bouřlivé porady, plány výroby, debaty v jídelně, odborová rada, mašiny ze Švýcar, líná údržba, nedostatek míst ve školce a šlendriány socialistického hospodaření v překvapivé nahotě. Plus Viktor Vrabců v životní formě, guilty pleasure. (01.05.2020)