Zahraj to znovu, Same

I když Woody Allen tento film nerežíroval a poskytl scénář, je to prostě jeho film. A je to film, který položil základy k jeho následujícím filmům a tento vliv je vidět ještě i v jedné z posledních autorových komedií "Prokletí žlutozeleného škorpióna". Allen v této době potkal zajímavou mladou herečku, jakousi Diane Keaton a právě tento film poprvé nese typické woodyallenovské trademarky jako je porušování čtvrté stěny ve formě komentáře, (což je věc, která mě ve filmu vždy extrémně vadí a je to jediná moje zásadní výhrada k filmům WA) a totéž se děje i formou mluvení do kamery, kde mi to už vadí méně. Od tohoto filmu se Woodyho postava také stává věčným hypochondrem a autor tu poprvé poukazuje na střet filmové fikce a reality ve které žijeme. Krom toho je to jedna z nejlepších Allenových komedií - grotesek a je ideální na první setkání s géniem Allena Konigsberga. (12.01.2021)

Projekt 100 2010. Nemotorný zmatkař Allan Felix je opuštěn svou ženou. Vztah krachuje především kvůli jeho filmové vášni (pořád chtěl jen koukal na filmy), pro kterou neměla jeho života lačná manželka příliš pochopení. Allan pak s pomocí manželského páru, který se starostlivě chopí role dohazovačů, rozpoutá honbu na dívky v blízkém okolí. Svým nemožným chováním však většinu pokusů odsoudí k nezdaru...Divák je po celou svědkem typické allenovské tragikomedie. Zpočátku zábavné, ke konci trapné a poněkud přehnané. (21.01.2010)

Je to neuvěřitelné, ale dva režiséry napadl téměř ve stejnou dobu podobný nàpad, začít svúj film Oscarem oceněným jiným filmem. Když šel do kin tento snímek, začal Claude Lelouche právě stříhat svůj Šťastný nový rok. Zahraj to znovu, Same hýří Woodyho vtípky, u nichž se nedokážu chovat jako dáma, neb řvu smíchy jako hovado. Souboj Woodyho s fénem jsem dokonce doprovodila i slzami smíchu. Tohle nové pojetí Casablanky se mi moc lībí, již proto, že Woody je úžasný nový Bogart. (03.01.2020)

TY SE NA ŽIVOT JEN DIVÁŠ. Jako si hlavní hrdina při svém filmovém dívání na život nejvíce oblíbil Casablancu, oblíbil jsem si já nejvíce nejspíš  film Jsem nesmělý, ale léčím se. Samozřejmě než pro filmařské kvality spíše pro nostalgii, srandu a pochopení, které mi tento film dal. Netušil jsem, ale že ještě najdu takřka druhé Jsem nesmělý, ale léčím se, akorát na Allenovský způsob. Takže by se spíše hodil název ,,Jsem nežádaný, ale léčím se.´´ (protože Woody a jeho postavy nemají právě zrovna moc problémy s nesmělostí, maximálně s nervozitou.), ale zůstává struktura jednoduchého příběhu o získaní lásky, na který se nalepují různé skvělé  skeče s gagy. Tedy minimálně v první polovině. Líbila se mi dojemná snaha hlavního hrdiny udělat na dívku vždycky, co největší dojem,  a vždycky se před ni snažit. Snad jen na některé Woodyho sexistické narážky jsem  až moc nesmělý. Ale ve druhé polovině mi  Woody překvapivě dokázal občas odkrýt i nesmělejší část své postavy kdy jsem to s ním ještě více prožíval.  Taky jsem musel trochu posunout level svého běžného uvažování a připustit si, že na večeři dvou platonických přátel by mohlo být i něco víc. A co teprve, když si dva platoničtí přátelé sednou na gauč, že? Přesto: někdy jsou podobní Bogartové fakt na zabití.:D   Už v jednom ze svých prvních scénárů  navíc dokázal  nastínit melodramatičtější tón a vážnější témata jako, že kvůli lásce k jedné osobě, můžeme zradit jinou milovanou osobu. V tomhle byl Sam určitě dobrá příprava například pro pozdější slavnější filmy jako Annie Halová nebo Helena a její sestry.  A musím uznat, že v mých očích snad tyto filmy i kapánek překonal..I spojení s Dianem Keatonovou mi sedlo snad ještě více než v Annie. Dobré bylo i vyobrazení upracovaného kamaráda. Woody nakonec dokázal i přes některé sexistictější narážky, nakonec opět připravit velmi zabavný, lidský a příjemný film, kde jsem stejně jako ve zmiňovaném Nesmělém našel i kus pochopení, ještě teď ve mě doznívá, asi ještě chvíli bude, i ve mě vyvolat určité romantické pocity, i když ne takové, jako když jsem v sobotu ve Stardance viděl Martinu Viktorii Kopeckou nebo když Amélie rozbijí lžičkou karamel, ale i tak  docela velké....Možná to bude pro mě  bude společně s Mužem z Acapulca  film tohoto podzimu, kdoví. Snad   by mi tedy hlavní hrdina Allan odpustil, že jsem ještě neviděl Casablancu. Třeba si ji při vzpomínce na nadšeného Woodyho v kině a jeho porady s Bogardem ještě více užiji. A už se nám skoro blíží víkend, tak se třeba zase nebudu na život chvilku jenom dívat. A taky už se blíží podzimní prázdniny. (20.10.2021)

"Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?" :-) Co dělat, když člověk není Humphrey Bogart. Teď, když jsem Sama konečně viděl, se vlastně divím tomu poprasku, který způsobila o pět let později Annie Hallová. Všeobecnému údivu, že Woody umí i něco jiného než bláznivé parodie. Protože základ je položen už tady. Musím ale říct, že jsem od toho nápadu "život podle Casablancy" čekal mnohem víc. Vtipné to je, několikrát jsem se od srdce zasmál, dosyta se pokochal celuloidovou premiérou dvojice Keatonová-Allen, ale taky jsem si nepříjemně často říkal "tahle scéna musela být v divadle k popukání". Všimněte si, kolik situací a dialogů je vystavěno tak, jako když se počítá s bezprostřední reakcí publika. I tak rozhodně nadprůměr a mohu-li radit, vyhněte se dabované verzi. Za nápad, aby WA česky mluvil hlasem Oldřicha Kaisera, by měl někdo pykat. 70% (12.05.2006)