Zahraj to znovu, Same

Woody Allen je můj nejoblíbenější tvůrce a viděl jsem všechny jeho filmy (ty nejlepší několikrát), ale tenhle jeho raný scénáristický kousek mě tolik neoslovil. Našel jsem tu několik dialogových, "citováníhodných" perel, pár gagů - kdy jsem při Woodyho nešikovnosti před ženami vybuchl smíchy, ale většinu filmu to bylo takové divné, klasické, prázdné... Nevím, zda to bylo režií, zkrátka jako celek tak 69%, W. Allen sám napsal/natočil spousty lepších příběhů. (02.07.2013)

Za první třičtvrtěhodinku bych filmu věnoval tolik hvězdiček, že ani Superstar by jich tolik nevyprodukovalo za 14 sérií. Ale ta druhá, ta druhá... Každopádně Woodyho filmy mají tu výhodu, že do komentáře nemusím vymejšlet nic vtipnýho - stačí, když uvedu některou z Woodyho hlášek a je hotovo: "Proč by jsi tam nešel? Je tam spousta holek, který by jsi mohl dostat do postele! Woody : Já bych měl štěstí, už kdybych jí jen posadil na židli." (10.06.2010)

Ne každý umí zapomínat v Bogartově stylu. A proto k sobě občas potřebujeme přátele. Jenže co když se právě díky kamarádce staneme částečným Bogartem? Woodyho první scénář, který by se dal označit jako typická allenovka, přišel v době, kdy ještě točil nezastřené komedie a satiry a k Annie Hall zbývalo dlouhých pět let. Proto nechal režijní stránku věci Herbertu Rossovi a navíc místo životních pravd zůstal více v romantice kombinované s dokonalým situačním humorem a záplavou obrazových i konverzačních gagů. Woody je mi tady díky závěrečné scéně bližší než kdy dřív. Kdo si někdy nepřál odříkat nejslavnější věty z Casablancy a myslet je vážně? (26.08.2007)

Film ze všech nejallenovštější, přesto - nebo proto - že se tentokrát pan Neurotik necpal za kameru. Výborná pocta legendární Casablance, uvolněná atmosféra San Francisca, mňamózní gagy a slovní humor. Snad jen Woody se někdy trochu křečovitě šklebí, ale to mu jistě rádi odpustíme, že? Suma sumárum - film, který můžu vidět třikrát denně a stejně mě bude bavit. (03.03.2010)

Love is such a strange phenomenon. Strange and exquisite. Před Alvym a Annie, před Borisem a Sonjou, byli zde Allan s Lindou, kteří žili v nepřirozeném světě, kde i jejich podivnost přirozeně vyčnívala. Něco nebo někdo jim do ucha šeptal, jak se mají chovat, a co mají dělat, a tak udělali přesný opak - zamilovali se, s láskou i bez ní, s city i bezcitností. Našli se ve své ztracenosti. Jenže svět nepřirozený podivnou přirozenost zabijí, a tak naši dva hrdinové po chvilkovém milostném zatemnění mysli a rozjasnění srdce vrátili se tam, kam rozum jejich chtěl. Na cestu vyšlapanou a bezpečnou, se vzpomínkou tak blízkou jako ve skutečnosti vzdálenou. Na ten život prožitý v jednom jediném dni. (23.03.2020)