Zahraj to znovu, Same

Musím za pět. Skvělé hlášky, geniální provázání s Casablancou (nejoblíbenějším z filmů ve kterých chybí barva, světelné meče a Jason Statham :) a Woody v životní formě při smrtonosném randění. Kdybyste chtěli vědět víc, ráno jsem na 555-1235, odpoledne na 635-4521 a večer pravděpodobně doma, na 457-5531. (13.11.2007)

Ne každý umí zapomínat v Bogartově stylu. A proto k sobě občas potřebujeme přátele. Jenže co když se právě díky kamarádce staneme částečným Bogartem? Woodyho první scénář, který by se dal označit jako typická allenovka, přišel v době, kdy ještě točil nezastřené komedie a satiry a k Annie Hall zbývalo dlouhých pět let. Proto nechal režijní stránku věci Herbertu Rossovi a navíc místo životních pravd zůstal více v romantice kombinované s dokonalým situačním humorem a záplavou obrazových i konverzačních gagů. Woody je mi tady díky závěrečné scéně bližší než kdy dřív. Kdo si někdy nepřál odříkat nejslavnější věty z Casablancy a myslet je vážně? (26.08.2007)

Woody jako nemotorný neurotik, který vždy v blízkosti neznámé ženy udělá to největší faux pas, byl vždycky mým nejoblíbenějším. Když se tento archetyp postavy skloubí s poradcem v podobě Bogarta, není co řešit. Spousta vymazlených hlášek, trhlých postaviček a film uběhne jedna radost. Zajímalo by mě divadelní představení. [Přesná stopáž: 86 min] (05.01.2011)

TY SE NA ŽIVOT JEN DIVÁŠ. Jako si hlavní hrdina při svém filmovém dívání na život nejvíce oblíbil Casablancu, oblíbil jsem si já nejvíce nejspíš  film Jsem nesmělý, ale léčím se. Samozřejmě než pro filmařské kvality spíše pro nostalgii, srandu a pochopení, které mi tento film dal. Netušil jsem, ale že ještě najdu takřka druhé Jsem nesmělý, ale léčím se, akorát na Allenovský způsob. Takže by se spíše hodil název ,,Jsem nežádaný, ale léčím se.´´ (protože Woody a jeho postavy nemají právě zrovna moc problémy s nesmělostí, maximálně s nervozitou.), ale zůstává struktura jednoduchého příběhu o získaní lásky, na který se nalepují různé skvělé  skeče s gagy. Tedy minimálně v první polovině. Líbila se mi dojemná snaha hlavního hrdiny udělat na dívku vždycky, co největší dojem,  a vždycky se před ni snažit. Snad jen na některé Woodyho sexistické narážky jsem  až moc nesmělý. Ale ve druhé polovině mi  Woody překvapivě dokázal občas odkrýt i nesmělejší část své postavy kdy jsem to s ním ještě více prožíval.  Taky jsem musel trochu posunout level svého běžného uvažování a připustit si, že na večeři dvou platonických přátel by mohlo být i něco víc. A co teprve, když si dva platoničtí přátelé sednou na gauč, že? Přesto: někdy jsou podobní Bogartové fakt na zabití.:D   Už v jednom ze svých prvních scénárů  navíc dokázal  nastínit melodramatičtější tón a vážnější témata jako, že kvůli lásce k jedné osobě, můžeme zradit jinou milovanou osobu. V tomhle byl Sam určitě dobrá příprava například pro pozdější slavnější filmy jako Annie Halová nebo Helena a její sestry.  A musím uznat, že v mých očích snad tyto filmy i kapánek překonal..I spojení s Dianem Keatonovou mi sedlo snad ještě více než v Annie. Dobré bylo i vyobrazení upracovaného kamaráda. Woody nakonec dokázal i přes některé sexistictější narážky, nakonec opět připravit velmi zabavný, lidský a příjemný film, kde jsem stejně jako ve zmiňovaném Nesmělém našel i kus pochopení, ještě teď ve mě doznívá, asi ještě chvíli bude, i ve mě vyvolat určité romantické pocity, i když ne takové, jako když jsem v sobotu ve Stardance viděl Martinu Viktorii Kopeckou nebo když Amélie rozbijí lžičkou karamel, ale i tak  docela velké....Možná to bude pro mě  bude společně s Mužem z Acapulca  film tohoto podzimu, kdoví. Snad   by mi tedy hlavní hrdina Allan odpustil, že jsem ještě neviděl Casablancu. Třeba si ji při vzpomínce na nadšeného Woodyho v kině a jeho porady s Bogardem ještě více užiji. A už se nám skoro blíží víkend, tak se třeba zase nebudu na život chvilku jenom dívat. A taky už se blíží podzimní prázdniny. (20.10.2021)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl Zahraj to znovu, Same pár hodin po zhlédnutí Casablancy, pozorování Allenových reakcí na film mě docela slušně rozesmálo. Bez znalosti zmíněného díla z roku 1942 divák sice nepochopí některé narážky a (skvostné) finále si tolik neužije, ale i tak se řádně pobaví, protože Allan balící je chvílemi opravdu k pokukání (na druhou stranu tam bylo několik odkazů na další Bogartova díla, a to už bohužel nemůžu sloužit). Nechybělo moc (místami trošku nuda mezi jednotlivými hláškami) a byl by to plný počet, každopádně jsem si tuhle pohodovku opravdu užil. "Na co jsi myslel, když jsme to dělali?" - "Na Williho Mayse." - "To vždycky při tom myslíš na baseballového hráče?" - "Mám pak výdrž" - "Aha, nevěděla jsem, proč křičíš skluz." (22.10.2011)