Stav obležení

Mrazivý film o událostech všedního dne v Latinské Americe popisuje skutečnost bez příkras v neznámé "bílé" zemi této části světa. Akční film se musí červenat vedle této pozoruhodné non fiction. Subkontinent teologie osvobození nemůže nebýt levý; vyhrocenost sociální otázky ani jiná alternativní řešení neumožňuje. Zadní dvorek USA, skutečné působiště Monroovy izolacionistické doktríny, v novodobých dějinách počínaje španělsko-americkou válkou 1898 zacházel s blízkými americkými sousedy vždy jako s přistěhovalci x-té kategorie; možnosti a limity hnutí odporu zachycuje STAV OBLEŽENÍ přesně, s důsledností kronikáře a pečlivostí znalce. Montand si v ničem nezadá s příležitostmi, kterých se mu dostalo v jiných filmech, např. v DOZNÁNÍ. Bezvýchodnost, "kolovrátkovitost" situace naznačuje závěrečná scéna - rakev jednoho protiteroristického Američana střídá prakticky okamžitě rodina Američana druhého. Je a zůstane pravdou, že v bipolárním poválečném světě stíny jedné strany vyvažovaly neméně stíny strany druhé. A to bez ohledu na to, vnímáte-li svět politicky zprava nebo zleva. Proč toto pozoruhodné a stále svěží dílo není dostupné na DVD nosičích? (14.10.2013)

Politický thriller ( najmenej atraktívny oproti predchádzajúcim Costa-Gavrasovým filmom ) je zaujímavým predovšetkým pre nejednoznačnú prítomnosť bezpečnostných zložiek USA v nestabilnom Uruguayi. Vyznačuje sa však aj rozvláčnosťou a prílišnou popisnosťou udalostí, kde sa vytráca umelecké vyjadrenie. Yvesovi Montandovi tieto filmy svedčia. (12.04.2020)

Běhal mi po zádech mráz, když film končil. Taková bezcitnost, lidé jen jako figurky, které se zkrátka vymění. Další skvělý politický film, tentokrát o americkém agentovi, který je na své misi zajat místními revolucionáři. Ne, nedalo se moc fandit nikomu, protože z jakéhokoli pohledu je politika jen špína a svinstvo. I v tomto filmu. Yves Montand, přestože jeho postava nebyla vůbec kladná, hrál skvěle a člověk s ním i sympatizoval. (26.05.2017)

Analýza vmiešavania sa záujmov veľmoci do vnútorných pomerov iného štátu. Amerika má s podporou diktátorských režimov v Latinskej Amerike dlhoročné plodné skúsenosti. Chile, Argentína, Uruguaj (polovojenská diktatúra 1967-1985). Vôbec nešlo o šírenie hodnôt demokracie a liberalizmu. Cieľom bola podpora uchovania vplyvu amerického kapitálu (a tým pádom i politickej podpory vlád) v juhoamerických štátoch. Na príklade Uruguaja politický thriller "Stav obliehania" trefne a priamočiaro zaznamenáva priebeh únosu amerického občana a brazílskeho veľvyslanca ľavicovou gerilovou skupinou. Zdanlivo nezúčastnený americký občan, zástupca akéhosi poradného think-thanku sa ukáže byť v skutočnosti riadiacim orgánom uruguajskej polície a tajnej služby. Pod pláštikom ekonomickej poradnej organizácie koordinuje represívne aktivity voči akémukoľvek náznaku ľavicovej opozície a organizuje vojensko eštebácke školenia agentov v spojených štátoch. Premyslený systém amerických agentov cez rôzne nadácie, charitatívne organizácie, banky a firmy len dotvára krycí štáb udržiavania poriadku v nesvojprávnej kolónii zo strany veľmoci. Samozrejme, oficiálne médiá v USA všetko vysvetľovali ako nezmyselný násilný útok teroristickej ľavice voči ctihodnému nevinnému občanovi. Pozn.: Slovenskí liberálni konzervatívci na tento komentár budú hľadieť s odporom. Ideologická zaslepenosť im nedovolí vidieť škvrny na ich svetonázore. Tak sa to má s každým, kto má zatienené oči ideológiou. Ale aby som sa aspoň trochu očistil: Veľmi dobre si uvedomujem, že ideologicky iné režimy (Rusko, Čína) si vlastné záujmy v štátoch, ktoré považujú za strategické z hľadiska udržania si vplyvu na ne, udržujú podobne násilnými, bytostne odpornými a zároveň sofistikovanými metódami. Relativizujúcimi pojmy ako sloboda a demokracia na bezobsažné, tupé, orwellovské newspeakové frázy. (31.10.2020)

"V naší zemi nejsou žádní političtí vězni. Jen běžní kriminálníci, kteří vykrádají banky a kradou auta, vraždí policisty a unášejí lidi." Nebýt ovcí v Latinský Americe bývalo dost nebezpečný. Já bych tedy ovcí byl, protože mě prostě moc nebaví bejt zatčenej, mučenej a zastřelenej. To ovšem tvrdím jako člověk, kterej má teplo domova, plnej žaludek a rozumnou práci. Tohle nemít, tak bych možná byl taky revolucionář a unášel bych "nevinný" neziskovkáře, který policii učí mučící techniky. A o tom to je. Mě nejvíc bavilo, když Tupamaros vyvlastňovali auta, hlasovali o popravě v autobuse nebo se smutkem sledovali, jak chobotnici dorůstá chapadlo. Ovšem jinak to zábava moc není. Mám dokonce podezření, že tento snímek si agenti CIA nepouští na výročnícch schůzích. (02.03.2022)