Posel budoucnosti

„Takže máte dobré semeno.“ – „Čo?!“ – „Len sa pýtam.“ Tu zostáva rozum stáť. Tesne predtým, ako otrasný Posol budúcnosti v roku 1997 prešumel kinami, nachádzal  sa narcis Costner v zlej situácii. Na jednej strane sa ako herec prepožičal viacerým bombám (Nepodplatiteľní, Oosbný strážca, Pole snov) a ako režisér/producent stvoril Tanec s vlkmi. Zároveň ho ale začala ovládať temná sila. Prehnané režijné ambície, škaredé správanie ku kolegom, až trápna sebadôvera a samodeštrukčná láska k plytkým scenárom (a samozrejme k samému sebe). To pochovalo jeho priateľstvo s režisérom Kevinom Reynoldsom a jeho „herecké" filmy prepadli (Strom snov, Wyatt Earp, zelený svet). Keď ho nadchol post-apokalyptický scenár Erica Rotha (Oscar za Forresta Gumpa) a Briana Helgelanda (Oscar za L.A. - Utajené skutočnosti) a rozhodol sa ho režírovať a zahrať si v ňom titulnú rolu, diváci nevedeli, či majú čakať návrat kráľa alebo definitívne potvrdenie, že Tanec s vlkmi bol náhoda. Ale i Kevinovi najväčší nepriatelia čakali prinajhoršom priemerný film. Sračku roka nečakal nikto. A predsa sa dostavila! Scenár šokuje vysokým stupňom kreténizmu (chlap naháňa druhého chlapa, zrazu z kríka vyskočí lev a zožerie ho, k tomu fakt ťažko niečo dodať), herci obvykle schopní podať dobré výkony (Olivia Williams, Will Patton, Giovanni Ribisi) sú jedným slovom hororoví, akčné scény ako keď sa deti v družine naháňajú po lúke a mávajú pri tom palicami (občas vzadu precvála kôň s jazdcom, aby sa nepovedalo), triky nekomentujem, príbeh hlúpy, sci-fi trápne, dialógy sa nedajú počúvať, vzťahy medzi postavami vás poriadne naštvú, dej nemá logiku (ústredný hrdina si na polievku zarába hraním Shakespearea) a hnilou čerešňou je vražedná dĺžka (tri hodiny ku*va). Nevraviac o televíznych kostýmoch, zaliečavej a podliezavej hudbe a patetických scénach (americkú poštu Costner chápe ako základný pilier, na ktorom stojí celý civilizovaný svet). Film som si (i kvôli mimoriadne negatívnym recenziám) nechal v kine ujsť a keď som to s ním riskol na VHS, zasa až také zlé sa mi to nezdalo. Ale keď som si túto kravinu v roku 2010 zopakoval v televízii... skutočne fuj. Ale skutočne, Kevin. Plusy: pekná kamera, občas fajn post-apokalyptická výprava a paradoxne práve celková blbosť scenára. Tá je taká mimoriadne vysoká, až je to svojím spôsobom zábavné. (29.12.2004)

Costnerova postava mi chvilkama na začátku připadá skoro až trochu retardovaná. První hodinku mě to moc nebavilo a říkal jsem si, že to asi bude průšvih. Ale postupem času jsem se do toho čím dál víc vžíval až se mi to nakonec docela líbilo. I když je pravda, že post-aspo svět, krom toho dolu, byl trochu nudný a nevyužitý a zpomalené záběry byly otřesné. 70% (10.11.2011)

Kazdy ma pravo na omyl a aj sebelepsiemu reziserovi obcas jebne v makovici. Costner si docasne pomätenie zmyslov, behom ktorych reziroval jak Uwe Boll, zazil pri natacani tohto filmu. Dodnes ma desi scena v ktorej postar v spomalenom zabere doruci postu do nejakeho opusteneho domu a hned je svet ovela lepsi. Ja som bohuzial doteraz taku postu, ktora by mi zasadne zmenila zivot nedostal. Asi mi ju nejaky parchant ukradol zo schranky. Za to navazanie do Univerzalneho vojaka mam chut tomu dat odpad, ale nechcem byt az tak zly. (15.01.2017)

Po první hodině pevné čtyři hvězdy, po druhé hodině solidní tři hvězdy, po třetí hodině, výsledek vidíte. Skoro celou dobu jsem si říkal, co všichni blbnou, vždyť je to dobrý film, jen musíte zapnout mód naivity a ignorovat kýč a patos. Ty byly celou dobu jen trochu za hranou, že jsem je byl schopen přehlížet, ale poslední hodina tu hranu přeskočila skoro o celé obnovené Spojené státy. Ten film má v sobě spoustu dobrého; krásné scenérie, povedenou hudbu v úvodu (zbytek už nestojí za řeč), velkolepé vyprávění postavené z maličkosti, charismatického hlavního hrdinu a i originální (leč samozřejmě naivní) zápletku. Občas jakoby se do toho vkrádala genialní jednoduchost a působivost Forresta Gumpa, ale to opravdu jen občas. Čím blíže jsme konci, tím je tenhle film více a více k smíchu. Skutečně promarněná šance, kterou nebetyčně shazují zejména mnohé klíčové scény (finálové rozuzlení, zpomalený záběr na kluka s dopisem, epilog), které se skutečně nepovedly. (03.02.2015)

Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan. A to platí i o Costnerovi. Také jede, dokonce po tři celé hodiny a ne do Rokycan, ale tam kde slunko nesvítí. Míří tam spolehlivě již od prvních záběrů. A pokud mu nechcípla ta jeho herka, tak se tam zřejmě sune dodnes. I povinná devítiletá školní docházka mi utekla rychleji než tohle ztělesnění utahanosti ve své nejryzejší podobě. Zřejmě šlo o nějakou alegorii na pomalost americké pošty, protože jinak netuším co tím chtěl autor říci. Doufám, že se Kevin pochlapí a natočí někdy druhý díl, který by mohl mít těch hodin třeba deset. Pak by konečně trumfnul i noční přenosy z rokování našich zákonodárců. (15.09.2008)