Prozacový národ

Vyborne tema v solidnim filmu o depresi, ktera je zde zachycena pomerne uveritelnou Christinou Ricci. Skutecna deprese by si ale zaslouzila vetsi prostor (viz. knizni predloha), tohle pusobi prilis letmo, deprese zde nema tolik casu se poradne rozlezet a uzrat, na zaklade cehoz by si i ziskala vetsi pochopeni a timpadem lepsi hodnoceni. Pri podobnem letmem nahlednuti Christina pusobi jako otravny rozmazleny fracek a divak tak nema moznost dostat se pod mnohem komplexnejsi povrch, muze si ho jen domyslet. Hodina navic by tomu prospela. "The United States of Depression." 7/10 (19.07.2012)

Čekala jsem víc, o hodně víc. Lizzie na mě ani nepůsobila jako nemocná, ale spíš jako sobecká. Hází všechny problémy na lidi okolo sebe a ještě je z toho obvinuje, po chvíli jí dochází, že ty lidi potřebuje- takže na ně nahází další svoje problémy. To se opakuje s menšími obměnami pořád dokola. Ke konci když už toho začínají mít lidi okolo ní dost, tak se hroutí a přijde si hrozně ublíženě a nespravedlivě. Ne že bych ji někdy nechápala...No ale většinu času to jde hodně mimo mě mimo moje chápání. Ale abych nebyla jen negativní musím říct, že posledních deset minut filmu bylo tak nějak na mojí vlně- takže tím se ten film u mě trochu "zachránil" nechápu, proč se během filmu ohrávají téměř stejné rádoby filozofické a hluboké myšlenky pořád dokola a teprve na konci tam podle mě nějaká myšlenka vůbec je... Nakonec za mě díky Christině (která to, jakkoli byla její role podivná, zahrála dobře) a díky tomu konci dávám dvě hvězdy. ----"The same way I came down I came back up, gradually and than suddenly."---- (08.07.2012)

Lehce nekompaktní snímek vyrovnává herecký výkon Christiny Ricci, jejíž Lizzie je buď totálně na zabití, nebo vám je jí líto až k pláči - typická oběť rozvrácené rodiny, nezájmu otce a vlivu labilní matky, to vše umocněno vysokou inteligencí, talentem a citlivou vnímavostí - to nemůže dopadnout dobře, zvlášť v zemi, kde jsou takové případy vzácné asi jako u nás zubní kaz. Proto je i přes konejšivý závěr konec neradostný, neboť je celoživotně podmíněný a deprese nemá ve zvyku se lehce vzdávat... (24.10.2011)

Natočeno podle stejnojmenné knihy Elizabeth Wurtzel. CITÁT - Zamrazit tak tuto chvíli - navždycky........ Příběh Elizabeth Wurtzel (Christina Rici) je, dá se říci, jako každý jiný, ale věřte, je to jen zdání. Příběh povedený, zajímavě natočený a s nádechem noir - protože si vlastně celý příběh hlavní hrdinka odvypráví. CITÁT - Psaní mě nezachrání......... Christina Rici skvěle zahrála rozpolcenou Liz a dá se napsat, že nejen že ji to bavilo, ale ona se částečně do své role vžila. Příběh je založen na dialogu, opouštění, odpouštění a životě. CITÁT - Budu v pohodě......... Zajímavá a mrazivá je věta - CITUJI - Žijem v Amerických státech Depresivních, jsme Prozacový národ. Prozac = anti-depresivum. (01.04.2013)

Jedného rána sa prebudíš a bojíš sa, že budeš žiť... alebo Vitajte v Spojených štátoch depresívnych! Jeden z tých filmov na zamyslenie o tom aký obrovský dosah na ľudské správanie a každodenný život majú antidepresíva. Nech si vraví kto chce čo chce, v konečnom dôsledku sú to tak či tak drogy. Ale teraz k príbehu, ktorý bol zameraný najmä na Lizzie - ambicióznu a šikovnú novinárku, ktorá sa topí pomaly ale isto v depresiách. Spočiatku ma ten príbeh úplne pohltil, no potom sa dej zasekol v rovnakej fáze a razom ustál, skôr sa to sústredilo na vývoj charakteru a správania hlavných postáv. Škoda, že dej nebol o čosi výraznejší a miestami sa vyvíjal dosť nepochopiteľne. Najlepšie z celého filmu však boli Lizziene vnútorné monológy, ktoré akoby sprevádzali jej životné situácie. (06.10.2013)