Pýcha a předsudek

Samotný pohled na tloušťku svazku knižní předlohy dává tušit, že úkol, jak přecpat rozvětvený děj do dvou hodin filmu, byl pro režiséra opravdu nesnadný. Wright zvolil dosti nešťastný způsob občasné zkratkovitosti, která vám hned na začátku vyrobí příšerný guláš ve jménech a rodinně-společenských vazbách. Škoda tohoto zaváhání, protože kdyby se stopáž protáhla o 20 minut, vynikly by ty nádherně naaranžované emoce zatraceně lépe. Takhle totiž zůstal pouze příslibný náznak toho, jak chytlavě dokáže režisér vyprávět: kamera čaruje, výprava usazuje, herci decentní, jak se jen na Angličany sluší a celková kompozice zavání tím nejsladším kýčem. Jenže celý tenhle kolotoč zásnub a svateb je natolik citlivě, vtipně, příjemně a hlavně upřímně natočený, až mu lze mnohé odpustit. V současnosti nelze v mantinelech daného žánru sáhnout lépe. (11.03.2007)

Já bohužel/bohudík nemám co vytknout. Tohle je sice můj druhá Wrightův film po Atonement, ale začíná si pomalu a jistě získávat mojí přízeň, protože opět ukazuje, že je mistrem, vyloženě čaruje! Scénář je taky brilantně vykouzlen, některé dialogy mezi nádhernou a perfektní Keirou a stejně tak perfektním MacFadyenem, jsou tím nejlepéším. Kamera si s divákem taky pohrává hodně hodbě. Tohle je prostě film v anglickém stylu, skvěle odtočený a hlavně precizní, nic se neponechalo náhodě, což v tomhle příadě muselo být nad míru obtížně, když knižní bestseller je tak obsáhlý a oblíbený, ale nakonec - jak všichni vidíme - to dopadlo víe než dobře! Už dlouho jsem si nebyl jist jako tady svým hodnocením! (21.03.2008)

Předlohu jsem četl, jinou její adaptaci jsem neviděl, a tak mohu říci, že jsem velice spokojený. Dechberoucí zpracování si mě získalo krásnými obrazy, skvěle natočenými scénami, jako byla ta na druhém bálu, Marianelliho podmanivou hudbou a samozřejmě i výkony herců. Dá se říct, že všechny postavy jsem si při čtení představoval přesně tak, jak jsem je tady viděl. Jen, pravda, pan Collins nebyl v předloze tak směšný, a starý pan Bennet zase tak sympatický (Donald Sutherland je Donald Sutherland). Pokud jde o Keiru KInghtley nebo fantastického Matthewa MacFadyena, nemám výhrad. Jediná vada na kráse je těch několik okamžiků, které mě lehce nudily a které mi připadaly zbytečné (přišly v poslední třetině), což jsem poznal podle toho, že jsem se najednou díval, kolik minut ještě zbývá do konce. Čtyři a půl. (23.07.2011)

Porovnám-li to s knihou, porovnám-li to s o deset let starším seriálem, je to chabé. Samo o sobě je to moc pěkný příběh, ač trochu kostrbatý (nebo to je pocit vyvolaný znalostí knihy?). Co mě ale rušilo nejvíc byl ten pohledný pan Bingley. Tomu bych dala poslední drobné na holiče. Nebo aspoň na hřeben. Možná na pytel na hlavu. (31.08.2010)

Pýcha A Předsudek mě v knižní podobě neoslovila tolik jako Rozum A Cit a nejinak tomu bylo u filmových zpracování obou románů. Navíc po xhodinové zkušenosti se "seriálovou" verzí by mohl tento poněkud stručný výcuc zachránit pouze herecký ansámbl a možná též výprava. A to se do jisté míry děje, toto zpracování Pýchy A Předsudku si především díky překvapivě vydařené roli Keiry Knightley, ve které jsem v některých scénách viděl přesně tu pravou Elisabeth Bennetovou, zaslouží vysoké hodnocení, i když nezíská příčku nejvyšší. Matthew MacFadyen je coby "chladný" gentleman Darcy rozhodně dalším z těch správně vybraných mezi mladými účastníky tohoto velkolepého představení, což platí stejnou měrou pro Rosamund Pike, avšak ne pro "neodolatelného" Bingleyho. Vedlejší role jsou obsazeny naprosto excelentně - rodiče, tetičky, bratranci a podobné příbuzenstvo vyvolá vždy v těch správných chvílích úsměv či pohoršení oprávněné pohledem našich současných představ o společnosti, a vůbec vše na první pohled funguje tak jak by mělo. Ale nějak tomu chybí lehkost a něco, co by diváka více vtáhlo. Většinu času sledujete poctivé filmařské řemeslo a těch několik scének oživlého herectví políbeného múzou nemůže ani při nejlepší vůli vytáhnout celkové hodnocení na bezesporu kvalitních osmdesát procent. Ode mě tedy 70%. (20.05.2007)