Mandžuský kandidát

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

Staci rozlozit karty, dat mu rozkaz, aby zabil konkretneho cloveka a on to urobi bez vedomia, ze prave zabija svoju priatelku. Na druhy den si nic nepamäta. Zaujimavy scenar, ktory musel byt v 60-tych rokoch este zaujimavejsi, ale aj na dnesnu dobu je to slusny thriller. Prekvapiva bola aj Angela Lansbury, ktoru poznam len zo serialu To je vrazda, napisala, ktorej viac zalezalo na manzelovej kariere, ako na vlastnom synovi. Najlepsi a najnapinavejsi bol zaver filmu. Treba vidiet a urobit si vlastny nazor... 13.12.2008 _____ Frank Sinatra - (Major Bennett Marco) +++ Laurence Harvey - (Raymond Shaw) +++ Janet Leigh - (Eugenie Rose Chaney) +++ Angela Lansbury - (Iselin) +++ Produkcia: John Frankenheimer +++ Hudba: David Amram +++ (11.12.2008)

Navzdory tomu, že film je slávny, pričom netradične má na IMDb vyššie hodnotenie, ako na ČSFD, bol pre mňa nezrozumiteľný. Jednak preto, že studená vojna už (možno) pominula a brainwashing je bežným nástrojom mediálnej komunikácie, ale najmä preto, že na sledovanom zázname sa zvuk za obrazom oneskoroval o 3 minúty a to už je veľa aj na tolerantného diváka odchovaného ČST. Možno inokedy. (02.11.2009)

Upřímně řečeno, čekal jsem víc. Kniha je výborná a film se jí dost věrně drží - je zde samozřejmě řada změn, zjednodušení atd. vyplívající ovšem ze samé podstaty filmové adaptace, protože kniha nikdy nelze převést na plátno kompletně, pokud má být film sledovatelný. Dokonce musím pochválit scénáristův důvtip se kterým si poradil s řadou situací (jež občas trochu připomínají "Hamleta bez Hamleta" Járy Cimrmana). Mé zklamání se tedy týká něčeho jiného: jde o absolutní nevýraznost celého snímku. Herci jsou nudní - jediný kdo opravdu předvádí cosi jako charakterní herectví je Frank Sinatra (který však přece jenom uměl vždy lépe zpívat než hrát, bez urážky). Nejhorší je však režie, kde chybí jakákoliv stopa rafinovanosti - všechny scény prostě působí dojmem, že režisér postavil kameru do kouta, řekl hercům jaké repliky je třeba odříkat, zapnul kameru a šel na panáka. Nevím. Domnívám se, že nebýt atentátu na Kennedyho, tento film se ani zdaleka tak neproslavil. Chcete-li opravdu napínavý a sofistikovaný zážitek, přečtěte si knižní předlohu. (08.04.2005)

Dost zručně odvedená práce v tomhle politickém thrilleru narozdíl od mccarthyovských paralel nezestárne nikdy, o žádný zázrak se však rozhodně nejedná. Sinatra odvádí standard, "vymytý" Harvey taktéž, hereckému průměru se vymyká překvapivě Jessica z To je vražda napsala v roli dost panovačné Harveyho matky. (19.07.2005)