Mandžuský kandidát

Na svojí domu musela být knížka silně kafe, natož pak film. Atmosféra je hutná a spousta výborných scén. Frankenheimer odvedl na filmu prvotřídní výkon. Správná filmařina. Scéna v altánku, bitka nebo ožralecký rozhovor mě uchvátili. Frank Sinatra velice přirozený před kamerou. -"Are you arabic?" -"No." -"Let me put it another way... are you married?" (12.10.2011)

Dnes již pomalu zastarávající, na svou dobu ale dost průkopnické dílo - jeden z bezprostředních předchůdců drsných šedesátkových a sedmdesátkových thrillerů, který bohužel ještě stále trošku zapáchá levnými scifárnami z 50tých let. Překvapivě dobrý Sinatra a Angela Lansbury, několik opravdu vynikajících scén (prostřelené mléko, lehce surrealistické přechody během přednášky "kroužku domácích hospodyněk"). Velmi příjemná podívaná, ale čtvrtou hvězdu sázím spíše ze slušnosti. (17.05.2010)

Slavný, ale dnes vlastně trochu pozapomenutý politický thriller, jenž je de facto svědectvím své doby.  Lehce schizofrenní zápletka, kde  není jasné, zda autor pranýřuje paranoidní mccarthysmus nebo chce představit děsuplné nebezpečí komunistických agentů. Velmi naivní představa hypnotické manipulace  je sama o sobě děravá jako cedník a moc tomu nepřidává ani Sinatrovo odříkávané "herectví", na stranu druhou mě hodně bavila mladá a krásná Janet Leigh a především ďábelská mrcha Angely Lansburyové.   Ačkoliv jsem nebyl pohlcen tehdy jistě brutálně děsivým příběhem , rozhodně jsem se nenudil a silné dějové zvraty (senátor a jeho dcera,  finále s twistem) jsem si náležitě vychutnal.   Rozkolísaný film a to nejen díky tomu, že notně zestárl. Vynáším tři kárové dámy.. (19.09.2023)

Už dlouho se nestalo, že by mě nějaký film z IMDb Top 250 takhle zklamal. Novější remake, jestli se to tak dá nazvat, jsem viděla před pár lety, unešená jsem jím nebyla, dnes už si na něj skoro nepamatuju, takže nemůžu a nebudu srovnávat. Ani starší verze mi ale nebyla po chuti. Pro Američany to asi musí být dost závažný film, ovšem Mandžuský kandidát šel naprosto mimo mě. Na jednu stranu vidím snahu vyprávět o korejské válce trochu jinak, a to tak, že se zaměříme spíše na psychiku bývalých vojáků, na druhou stranu, i přes tyto bohulibé snahy, to byla tak děsná nuda, že mi po hodině připadalo, že se dívám hodiny minimálně tři. Zajímavá je Angela Lansbury, říkala jsem si, jak to dělá, že v necelých čtyřiceti vypadá stejně jako v sedmdesáti... Ale jinak stvořila zapamatování hodnou postavu. (15.06.2012)

(1001) Panečku, to byla jízda. Frank Sinatra byl oukej, ale to, co provádí Laurence Harvey, no jéje! ( Plus fun fact, je to otec Domino Harvey, což jsem předtím nevěděla.) Miluji zombie robotické herecké projevy a postavy, které jsou tímhle způsobem koncipované. A vůbec miluji filmy, které jsou studené, chladné, odtažité, bez emocí a prostě si jedou tu svou. Navíc je radost najít něco takového v mainstreamové produkci (protože tento film považuji za mainstreamovou produkci) a natož ještě v roce 1962! Mnoho bonusových bodů si film vysloužil perfektní snovou scénou vymývání mozků. Na bitku mezi Sinatrou a Henry Silvou byla také radost pohledět. Angela Lansbury se na větší část filmu jaksi propadne do pozadí, ale její finále je tedy finále ve velkém stylu. Chápu, proč tam byla postava ztvárněná Janet Leigh, protože hlavním hrdinou je Sinatrova postava a ne Harvey, ale stejně jsem se nemohla ubránit dojmu, že v případě této role bylo obsazení herečkou jejího formátu trochu nežádoucí rozptýlení. Hlavním důvodem, proč ale přese všechno nadšení a superlativa nedávám plné hodnocení, je způsob, jakým film občas spadá do žánru (černé) komedie, což by samo o sobě bylo super, ale já si myslím, že se tak děje nekontrolovaně a neúmyslně. (27.12.2018)