Poslední dům nalevo

V tomto prípade rozhodne neplatí, že predloha je lepšia ako remake, pretože táto predloha potrebovala veľmi akútnu úpravu. Novší je rozhodne úplne iný level. Najviac mi tu asi vadila muzika, ktorú by som rozhodne videla radšej v nejakej groteske, no v horore sa mi zdala absolútne nevhodná. Možno to bol pokus o vyjadrenie absurdnosti celej situácie, lenže miesto aby umocnila pocit strachu, bola len neskutočne otravná. Druhý celkom výrazný nedostatok som videla v skoro úplnej absencii emócií čo sa týka hereckého obsadenia. Uznajte, že ak nájdete svoju dcéru mŕtvu nie je práve prirodzené aby ste nad jej pohodeným telom viedli vecný a pokojný rozhovor so svojím manželom. Možno sa vám budem javiť ako hysterka, ale ja by som zrejme bez nejakej tej slzy a zúfalstva asi neobišla. Príliš veľký zápal pre svoju vec neprejavili ani samotní maniaci a obete znášali svoj osud s celkom stoickým kľudom, čiže každý pripomínal robota. Jednu hviezdičku dávam za poslednú scénu kde otec bojoval s násilníkom, tá mi totiž aspoň vzdialene pripomenula, na aký žáner sa to vlastne dívam. (11.02.2015)

Dnes jsou již ohlasy na Cravenovu prvotinu dosti ohlišné a kontrastní, ovšem filmu se nedá upřít jedna zásadní věc ... "Poslední dům vlevo" byl první. Byl to první horror, který nepředváděl nadpřirozená monstra, duchy, mimozemšťany a příšery, ale přímo nás (nebo některé z nás), lidi, kteří dokážeme páchat ty nejhorší zvěrstva na jiných, slabších lidech ... Zatímco mnohonásobně lépe filmařsky zvládnuté kulty Deliverance a Straw Dogs ve stejné době vykreslovaly agresory jako lidi, kteří jsou "postiženi" jistými zvyklostmi a v určitém společenství a sociálním prostředí je pro ně násilí a teror spíše běžným denním chlebem, Wes Craven si vzal na paškál čistě lidi, kteří účelně, pro zábavu, dlouhodobě a intenzivně mučí, týrají a zneužívají zejména mladé dívky pro svoje vlastní zvrácené potěšení, zkrácení dlouhé chvíle, pro radost a humor. V tomto nese film svoji neuvěřitelnou sílu a výpověď, která se potáhne jako varování do skonání světa ... "Last House on The Left" je základní kámen čisté "exploitation" odnože horroru. Obsahuje hodně silných scén, které mi nepřišly celkově tak ploché, jako ve velmi podobném bratříčkovi od Meir Zarchiho o 6 let později. To, že film obsahuje téměř až podivné scény, jako by vystřižené z grotesky si dnes obtížně vysvětlujeme ... Každopádně podle mne chtěl Craven vytvořit kontrast humoru a děsu, aby tak intenzitu zážitku ještě umocnil. Stejně jako Zerchi nepoužil v I Spit on Your Grave hudbu, stejně jako Deodato využil v Cannibal Holocaustu hudbu, která jako by do filmu vůbec nepatřila, stejně jako Noé v Irreversible zvolil opačnou posloupnost děje od hnusu a brutality po krásu a znovuzrození ... Nehledě na "ne-kvality" Cravenova nízkorozpočtového filmu, dávám jednoznačně plný počet ... Poklidný příkaz: "Piss Your paints ..." mi v duši přetrvá stejně dlouho jako řev v Passoliniho Salo 120 dní Sodomy: "Máááááánžžž!!!"... možná do konce života ... (07.12.2007)

3/10 Craven prestriháva scény násilia s rodinnou oslavou a do toho hrá hipisácky folk. Strašne slabá amatérska zlátanina, ktorá sa snaží tváriť experimentálne (a ešte tie kecy o tom, že to mala byť akože kritika otupenia spoločnosti počas vietnamskej vojny...), a pritom je to len obyčajný exploatačný výplach, akých sa na prelome 60tych a 70tych rokov natočilo habadej. (29.05.2020)

Rok 1972 a mladý Wes Craven se chystá ukázat něco s čím se zatím nikdo předtím nesetkal. Musí to být něco šokujícího, děsivě-zábavného a v hlavě se mu pomalu začíná rýsovat jeho druhýfilm v kariéře - film, který ovlivnil celou řadu dalších. LHOTL je velice kontroverzní dílo a to nejen kvůli sexuální otevřenosti a brutalitě, ale především díky zpracování. Film působí na jednu stranu děsivě a opravdově, (hlavně scény znásilnění a zabíjení) ale pocit zděšení v zápětí vynulují groteskní akce dvou policistů a hippies hudba provázející nás celým filmem. Herecké výkony byly průměrné a pokud si mohu dovolit menší srovnáni se žánrovým filmem "I Spit On Your Grave", výchází druhý jmenovaný jako vítěz. Film si u mnohých vydobil postavení kultu v žánru exploitation a jeho pozice na poli horrorů je dosti stabilní a i přes své stáři je schopný přitáhnout nové a nové diváky. To se o všech horrorech říci nedá. (23.01.2008)

Oko za oko, zub za zub. Sedmatřicet let starý debut s výpovědní hodnotou nekorunovaného krále hororu je amatérštinou nejhrubšího zrna (podílel se na něm i jiný hororový souputník Steve Miner – Pátek třináctého 2 a 3, Halloween: H20). Dvě dospívající dívky se vydají na koncert, ale namísto poslouchání rockové hudby a zkoušení lehkých drog se dostanou do spárů kriminálníků. Sexuální ponižování a neskrývané násilí vyvrcholí znásilněním a smrtí. Jenže osud tomu chtěl, aby se kvarteto psychopatů po peripetiích s autem dostalo do domu rodičů jedné z dívek. Hravá brutalita trošku zavání až tvůrcovou zvráceností, nicméně celé to má ke kvalitě daleko. Musí se ale nechat, že Wes Craven pracuje s látkou takovým způsobem, že snímek prostě nevypnete. Hlavně byl Craven první, kdo se obešel bez duchařin a na plátno přenesl nefalšované lidské zlo. O jeho „velikosti“ mluví i fakt, že dnes z jeho prvních snímků vznikají remaky (i když už jeho projekt byl předělávkou Pramenu panny od Bergmana). Jeho sbližování se s hororovým žánrem hojně pracuje s kontrastem bezmocných obětí průměrných Američanů a nepochopitelné brutality. The Last House on the Left je typickým příkladem. Námětově určitě zajímavé, feeling slušný, scénář je ale bez debat výsměch, herci jakoby ani nevěděli, jak se mají v daném momentě tvářit, o křečovitých dívčích obětech to platí dvojnásob. A pak jsou tu ještě otravní policajti, kterým dojde benzín a jejichž komickou účast si těžko vysvětlíme a rodiče (mamka, co ráda feluje člověka, co jí zabil dceru, taťka, kterej si nejprve zahraje na Kevina McCallistera, následně na Leatherface z Texaského masakru), jejichž jednání a emoce s tím spojené jsou diskutabilní. Jenže celý film je plný protikladů. Grotesknost x brutalita, hudba, která sem nepatří.. záměr? Přes všechny klady i zápory je The Last House on the Left i dnes slušné varování!! (11.06.2009)