Poslední dům nalevo

Asi jeden z vůbec prvních hororů/thrillerů, kterej vše ukazuje dost naturalisticky a drsně a nehraje si na nic morálního, ovšem na mě tyhle filmy o znásilňování moc nepůsobí, asi se úplně nedokážu vžít do psychicky i fyzicky mučených postav a cítit s nima nebo to je možná prostě jen odtažitě natočený, nevim přesně, ale to rozhodně neni jedinej problém filmu. To nejzákladnější, co mě celkem zarazilo je fakt, že většina hereckých výkonů stojí jednim slovem za hovno a možná i to se podepsalo na tom, že to ve mě nic moc nezanechalo, nejhrůznější jsou v tomhle směru rodiče, jejich chování v několika situacích bylo tak neskutečně mimo, že už to snad ani víc být nemohlo a celej film to až neskutečně sráží, ovšem odplata je dokonalá a ve finiše ten film, ještě spolu s předchozíma násilnýma scénama, vylepšuje (27.03.2009)

Craven vychádza z tématu, ktorý bol vo filmovom priemysle prezentovaný viackrát a nikdy nie v takto kontroverznom obale. Myslené nezdravo. Kadencia násilia a jednostrannosť deja je tak nechutne a oplzlo očividná, že stráca svoju "dokumentárnu úchylku". Škoda, že film zapadol do kategórie dementnej účelovosti alá Cannibal Holocaust, než do naturalistického Texas Chainsaw Massacre, ktorý svoj relatívne amatérsky look a prácu s nehercami vytiahol do veľmi nepríjemnej, až mrazivej úrovni... (06.02.2016)

Byť možná někde existuje, je nesestříhaná verze prakticky k nesehnání i (dle netu) na DVD verzích, kteří se chlubí svou kompletnostní, a má obsahovat minimálně nucený lesbismus. Cravenův debutní počin je rozhodně záležitost zajímavou, ale mám pocit, že největším žánrovým "přínosem" bylo naprosto debilní chování všech zúčastněných postav. Ale dá se na to koukat a soundtrack Davida Hesse je plus, tak proto ty 3*. (10.04.2011)

The Last House on the Left není vůbec špatná prvotina hororové legendy Wese Cravena. Pod louhé době se mi více líbil originál z roku 2009, který byl lépe zahrán a využil naplno potenciál, který zde byl. Verze z roku 1972 je boužel mizerně zahraná a kamera taky není zrovna ideální, ale musím to brát tak, že snímek stál pouze 87 000 dolarů. (16.10.2009)

Oko za oko, zub za zub. Sedmatřicet let starý debut s výpovědní hodnotou nekorunovaného krále hororu je amatérštinou nejhrubšího zrna (podílel se na něm i jiný hororový souputník Steve Miner – Pátek třináctého 2 a 3, Halloween: H20). Dvě dospívající dívky se vydají na koncert, ale namísto poslouchání rockové hudby a zkoušení lehkých drog se dostanou do spárů kriminálníků. Sexuální ponižování a neskrývané násilí vyvrcholí znásilněním a smrtí. Jenže osud tomu chtěl, aby se kvarteto psychopatů po peripetiích s autem dostalo do domu rodičů jedné z dívek. Hravá brutalita trošku zavání až tvůrcovou zvráceností, nicméně celé to má ke kvalitě daleko. Musí se ale nechat, že Wes Craven pracuje s látkou takovým způsobem, že snímek prostě nevypnete. Hlavně byl Craven první, kdo se obešel bez duchařin a na plátno přenesl nefalšované lidské zlo. O jeho „velikosti“ mluví i fakt, že dnes z jeho prvních snímků vznikají remaky (i když už jeho projekt byl předělávkou Pramenu panny od Bergmana). Jeho sbližování se s hororovým žánrem hojně pracuje s kontrastem bezmocných obětí průměrných Američanů a nepochopitelné brutality. The Last House on the Left je typickým příkladem. Námětově určitě zajímavé, feeling slušný, scénář je ale bez debat výsměch, herci jakoby ani nevěděli, jak se mají v daném momentě tvářit, o křečovitých dívčích obětech to platí dvojnásob. A pak jsou tu ještě otravní policajti, kterým dojde benzín a jejichž komickou účast si těžko vysvětlíme a rodiče (mamka, co ráda feluje člověka, co jí zabil dceru, taťka, kterej si nejprve zahraje na Kevina McCallistera, následně na Leatherface z Texaského masakru), jejichž jednání a emoce s tím spojené jsou diskutabilní. Jenže celý film je plný protikladů. Grotesknost x brutalita, hudba, která sem nepatří.. záměr? Přes všechny klady i zápory je The Last House on the Left i dnes slušné varování!! (11.06.2009)