Poslední dům nalevo

pozornosť si tento nezívislý, béčkový, nízkorozpočtový debut jedného zo súčasných majstrov hororu zaslúži hlavne vďaka tomu, že je to, samozrejme, jedna z prvých (ak nie prvá) dochovaná ukážka tohto špeciálneho subžánru a typu filmov a tiež kvôli uletenej, neukočírovanej bizarnosti - scény afektovane prehrávaného chystania oslavy, idylické zábery prírody, komické vsuvky dvojice nemotorných, totálne trápnych policajtov (bezzubá černoška s nákladiakom plným sliepok), podivné herecké kreácie a nevyvážená "psychológia" postáv, kopa bezstarostnej a veselej hudby - hippiesácky folk, bluegrass či podobné štýly... a do toho občas na nervy lezúca alogickosť správania postáv i celkového príbehu - to všetko okorenené poriadnou amatérskou filmárčinou a riadnou dávkou exploitatioinu a na tp dobu sexuálneho materiálu hrubšieho zhrna. skrátka - zábava tak pri natáčaní, ako pri pozeraní; ale ako filmové dielo - objektívna mizéria; (21.04.2014)

Wes Craven. Aj expert na nízkorozpočtové horory musel nejako začať a tak teda vznikol Posledný dom naľavo. Ťažko posúdiť, či takmer humorné poňatie tak závažnej témy spravil ako výstrel naslepo alebo cieľavedome, v každom prípade to akosi zabralo. Jednoducho si myslím, že bolo ešte priskoro vtedajšej dobe podať tento film ako ozajstný horor, prípadne thriler a tak zvolil svojsku hudbu aj atmosféru, ktorá tomuto filmu celkom sedela. Po toľkých rokoch však človek už film vníma inak, je zvyknutý na inú atmosféru filmu s podobným scénarom takže aj dojmy z filmu sú zmiešané. Určite sa ho oplatí pozrieť a zamýšľanie sa nad otázkou pomsty a jej oprávnenosti v tomto prípade pustiť z hlavy. Skúste sa na tú hodinu a pol preniesť mysľou do 80 rokov a film Vás celkom iste zaujme. 70% (27.11.2017)

Je úžasné jak se Cravenovi povedlo skloubit násilí a humor do až neuvěřitelně funkčního tvaru, který přetéká nápady, charaktéry, experimenty se zvukem a hravou hudbou.................... Zároveň je zábavné sledovat jak se o mnoho let později snaží jít "Chaos" a "last house on the left(2009)"ve stejných stopách, ale naprosto to nefunguje a láme si to zuby na nezvládnuté míře násilí kombinováné s absencí nadhledu. Wes se nebere vážně a možná právě díky tomu se mu povedlo odvyprávět relativně silný příběh. (21.09.2010)

Dnes jsou již ohlasy na Cravenovu prvotinu dosti ohlišné a kontrastní, ovšem filmu se nedá upřít jedna zásadní věc ... "Poslední dům vlevo" byl první. Byl to první horror, který nepředváděl nadpřirozená monstra, duchy, mimozemšťany a příšery, ale přímo nás (nebo některé z nás), lidi, kteří dokážeme páchat ty nejhorší zvěrstva na jiných, slabších lidech ... Zatímco mnohonásobně lépe filmařsky zvládnuté kulty Deliverance a Straw Dogs ve stejné době vykreslovaly agresory jako lidi, kteří jsou "postiženi" jistými zvyklostmi a v určitém společenství a sociálním prostředí je pro ně násilí a teror spíše běžným denním chlebem, Wes Craven si vzal na paškál čistě lidi, kteří účelně, pro zábavu, dlouhodobě a intenzivně mučí, týrají a zneužívají zejména mladé dívky pro svoje vlastní zvrácené potěšení, zkrácení dlouhé chvíle, pro radost a humor. V tomto nese film svoji neuvěřitelnou sílu a výpověď, která se potáhne jako varování do skonání světa ... "Last House on The Left" je základní kámen čisté "exploitation" odnože horroru. Obsahuje hodně silných scén, které mi nepřišly celkově tak ploché, jako ve velmi podobném bratříčkovi od Meir Zarchiho o 6 let později. To, že film obsahuje téměř až podivné scény, jako by vystřižené z grotesky si dnes obtížně vysvětlujeme ... Každopádně podle mne chtěl Craven vytvořit kontrast humoru a děsu, aby tak intenzitu zážitku ještě umocnil. Stejně jako Zerchi nepoužil v I Spit on Your Grave hudbu, stejně jako Deodato využil v Cannibal Holocaustu hudbu, která jako by do filmu vůbec nepatřila, stejně jako Noé v Irreversible zvolil opačnou posloupnost děje od hnusu a brutality po krásu a znovuzrození ... Nehledě na "ne-kvality" Cravenova nízkorozpočtového filmu, dávám jednoznačně plný počet ... Poklidný příkaz: "Piss Your paints ..." mi v duši přetrvá stejně dlouho jako řev v Passoliniho Salo 120 dní Sodomy: "Máááááánžžž!!!"... možná do konce života ... (07.12.2007)

Ok. Tak si to ujasněme. Opravdu může být tento film, který dal základ několika napodobeninám a je dnes již za legendární klasiku tak špatný? Pro mě ano, jelikož jsem 84min nevěděl zda sleduji hororový snímek a nebo jakousi grotesku. Ono by to bylo vcelku i jedno, kdyby tento snímek měl aspoň nějakou atmosféru a násilné scény s člověkem aspoň trochu hnuly. Nicméně, nechávali mě naprosto chladným, spíše jsem je lehce přeskakoval jak mě nudily. I pro herce byl toto debut a je to vidět, až moc vidět. Tak moc, že se člověku oči protestně sami zavírají. Těžko bych hledal nějaké klady. Škoda. (16.04.2013)