Hudba mého srdce

Ano, tak toto je přesně ukázkový americký sladkobolný kýč. Vezmou si jako námět nějaký skutečný příběh, ale pak ho natočí úplně jinak a hlavně to nacpou pořádně přeslazenými dialogy o ničem a nafouknou do neskutečně sladkého "amerického snu". Je to krásná a jistě velmi záslužná myšlenka a je dobře, že to ve skutečnosti funguje a mládež z těchto vrstev má možnost se kulturně vzdělávat a zušlechťovat. To je bezesporu správná a potřebná věc, ale to, jak to tvůrci tohoto filmu pojali, to je opravdu nehorázné oblbování lidí neznalých problematiky hry na nástroj - natož hry na housle. A lidé, kteří vědí, zač je toho loket, jsou po právu znechuceni. Hned na začátek je směšné to učení postoje u houslí, jako když se rozjíždí 3 leté dítě poprvé na bruslích. Nemluvě o těch Meryliných pokřicích "lehčeji", "smyčec výš", "hraješ na jiné struně", a podobné nesmysly. Naprostá neznalost problematiky u filmu o studiu hry na nějaký hudební nástroj mě vždy dokáže vytočit. Houslisté většinou volají na své žáky: "tahej rovně", "nezvedej rameno", "od žabky" a "to je falešné jak prase :-)". Vtipné pak vždy je, že hlavní aktér-učitel pak drží housle jak prase kost a malé harlemské děti oproti němu vlastně dokonale :-) a na rozdíl od kantora i tahají rovně smyčcem. Vrcholem pak je, že diváky oblbují myšlenkou, že na housle se dá naučit na hromadných lekcích a děti pak zahrají jako jeden a dokonale z hlavy a naprosto čistě Bachův dvojkoncert v Carnegie Hall jako nic. Ano, určitě to takto nějak na těch hodinách je, aby se ušetřilo, mastí tam děti jeden přes druhého nějaké jednoduché odrhovačky, ale rozhodně to bude změť falešných a nekultivovaných tónů a způsob držení nástroje bude také děsivý. Možná, pokud se odhalí nějaký talent, dítě je pak posunuto do jiné výuky, kde má individuální přístup. Ale to už bychom byli v úplně jiném filmu. Takže jedna hvězdička za oblíbenou Meryl Streep, která zvládla svou trapně napsanou roli se ctí - lépe to zcela jistě s takovým materiálem nešlo a druhá hvězdička za pány mistry Sterna a Perlmana, kteří si zde zahráli jistě jen z propagačních důvodů tohoto programu, netuše pořádně k jaké trapnosti se tu propůjčují. Pokud si pak film pustili, myslím, že to pro ně musela být rána. (27.08.2021)

Obávam sa, že fakt, že túto snímku režíroval hororový guru Wes Craven je na nej to jediné skutočne zaujímavé. Inak len banálny scenár, mdlá atmosféra, televízna výprava, scenár plný banálnych klišé a nesympatická Meryl Streep v titulnej úlohe. Celé to vyzerá tak, ako keby Wesa do réžie tohto "zázraku" prinútili. Pritom to bolo presne naopak - dal si podmienku, že Vreskot 3 nakrúti iba pod podmienkou, že mu štúdio dá peniaze na Hudbu môjho srdca. Miestami sú niektoré pasáže také citlivé, až pôsobia parodickým dojmom. Po hodine dôjde k prekvapivému zvratu a dej sa posúva o 10 rokov dopredu. Vďaka tomu si Craven so Streepovou mohli dovoliť príjemné dojímanie diváka (na scénu prichádzajú prví žiaci, už dospelí mladí ľudia). Napriek tomu to stále nie je ono. (29.01.2017)

Dostat nějakou skutečně zajímavou roli, o kterou se jiné perou? Málokterá herečka dostává tolik příležitostí (však si je také všechny vrchovatě zaslouží) jako Meryl Streep. To, co je u jiných hereček vzácností, tím se tahle legenda může téměř přehrabovat. Tady po zásluze přistála další oscarová nominace, nicméně nutno přiznat, že v příběhu, který hraje do karet průměrnosti. Jméno režiséra nicméně překvapí!! (31.12.2013)

To byl jedním slovem děs. Taková záplava předvídatelného kýče, falše a povrchnosti...asi bych dal i odpad, ale kvůli téhle herečce to nejde. Kdybych sám nevěděl, jak těžká je hra na housle i pro talentované děti, ani tak bych ani na chvíli nevěřil scéně z Carnegie Hall, která byla jediná volná, aby tam mohla hrát černošská třída z Harlemu. A za rok se naučili všichni skvěle hrát. Holt New York. (26.08.2021)

Začátek je okopírovaný Přístav naděje, který se točil o rok dříve. Dokonce tu nechybí ani ten nechutně přeslazený typ chlapa a kromě něj se tu zjeví ještě cíťa s kytičkou, co to myslí upřímně. Dvě hodiny učitelka Roberta fidlá na housle, učí děti a jak je pro Meryl typické, už zase za něco bojuje, tentokrát za výuku hudby. Bylo to jako propojení Nebezpečných myšlenek a Školy rocku, ale bez vtipu, nebo napětí. Děti byly roztomilé, hezky hrály, koncert povedený, Streepová jako vždy v roli silné ženy, co se nevzdává. Film byl celkem nudný, až příliš dlouhý a lehko zapomenutelný. Dalo se od příběhu o učitelce houslí čekat něco víc? (25.03.2013)