Čtyři svatby a jeden pohřeb

Film jsem viděla včera (září 2008), ale slyšela jsem o něm předtím hodně. Proto mě také dost nemile překvapil. Myslela jsem, že bude zábavnější, vtipnější, zajímavější, romantičtější. A ono nic. Film se mi moc nelíbil, je takový suchý, ani jeden z herců nepatří zrovna mezi mé oblíbence, k postavám jsem si nenašla cestu... Prostě normální romantika, na kterou se podíváte a znovu nemusíte. Taky trochu zklamání a film, kde to označení kultovní film a ocenění moc nechápu... (16.06.2013)

Kaju se, jsem ostuda, Čtyři svatby a jeden pohřeb jsem viděl až dnes. Mike Newell zrežíroval typicky britskou romantickou komedii - černou jako ten nejlepší čaj, s neurotickým hlavním hrdinou (Hugh hrál takřka totožnou roli v Notting Hillu) a po čertech povedenými situacemi. Závěrečnou mokrou scénu znal i takový ignorant, jako jsem já. (20.11.2011)

Kdysi dávno jsem snímek viděl a to hlavně kvůli účasti v té době naprosto neotřesitelného Mr. Beana, zklamalo mě jak málo dostal prostoru a jak je film zoufale nudný. Po x letech nicméně dostal šanci na reparát a mé nové poznatky jsou. Humoru se zde vyskytuje přeci jen o něco více, Andie MacDowell je ve své podstatě velmi nerozhodné a nezodpovědné děvče, které vůbec netuší co vlastně chce, přesto jí to samozřejmě jako vždy velmi sluší. Hugh Grant hrál počínaje tímto snímkem dlouhé roky vlastně stále stejnou roli. Z Curtisovek bych řekl, že je rozhodně mnohem lepší Notting Hill, kterého si tím pádem považuji zase o kus víc. 70% (06.03.2024)

Tento film je po celých 117 minut doslova napěchován britským humorem. Kontrast čtyř svateb a jednoho pohřbu dává tomuto filmu vyváženost skvělých a vtipných dialogů a situací spolu s dojemnou scénou s Johnem Hannahem, coby řečníkem na partnerově pohřbu. Osobně dávám maximální počet hvězd, protože mě opět Britové přesvědčili o tom, že jsou nejlepší filmoví tvůrci v naší galaxii. (09.01.2009)

„Všechny komedie končí svatbou.“ (George Gordon Byron). Ten Grantův herecký projev, kdy každou druhou scénu vypadá, že se za pár vteřin rozpláče, mě ze všech jeho filmů asi tady nejvíc iritoval, ale naštěstí křehký půvab A.MacDowell a sebevědomý šarm K.S.Thomas nastolily rovnováhu. Není tam to univerzální kouzlo Love Actually či sympatičnost postav Notting Hillu, ale charakteristické znaky Curtisovy tvorby jsou hustě přítomny a musím ho i s Newellem pochválit za to, jak dovedně rozčísli děj, když se vypínal Měsíc a zahalovalo slunce. Nejspíš to bylo definitivností toho segmentu.. (15.07.2019)